ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.832.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 832/2018- 63
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2018 dovolání, které podal obviněný M. S. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 6. 10. 2017, sp. zn. 14 To 198/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 5 T 114/2016 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 5 T 114/2016, byl obviněný M. S. uznán vinným v bodě 1 zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a v bodě 2 přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, za které a za sbíhající se přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a pokus přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §146 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 1 T 76/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. 14 To 281/2016, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, za současného zrušení výroku o trestu z citovaných rozsudků.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti v podstatě tím, že
1. v době nejméně od 27. 2. 2016 do 28. 6. 2016 v Táboře a na dalších místech prodal pervitin v přesně nezjištěném počtu případů a množství L. J. a V. N. a nejméně v jednom případě zprostředkoval prodej přesně nezjištěného množství pervitinu za 1 500 Kč T. P., a uvedeného jednání se dopustil poté, co byl za trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a s jedy odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 9. 8. 2013, sp. zn. 1 T 28/2013, který nabyl právní moci den 4. 9. 2013, k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání čtyř let, tj. do 4. 9. 2017,
2. v době od 22:30 hodin dne 30. 4. 2016 do 00:45 dne 1. 5. 2016 užil k jízdě z T., ul. K. J., z místa na parkovišti před společností R., na letištní plochu do obce V., okr. T., osobní motorové vozidlo zn. M. C., r. v. 1997, na letištní ploše vozidlo odstavil, zapálil a nechal zcela shořet, čímž majitelce vozidla M. K. způsobil škodu ve výši nejméně 15 000 Kč.
K odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 6. 10. 2017, sp. zn. 14 To 198/2017, podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tř. ř. zrušil jeho se týkající výrok o trestu a jeho výkonu a nově mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím obhájce Mgr. Roberta Plachého. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, princip presumpce neviny a zásada in dubio pro reo, neboť ve věci existuje extrémní nesoulad mezi soudem učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Přepisy odposlechů telefonních hovorů a SMS zpráv neobsahují žádné konkrétní údaje o tom, že by jakýmkoli způsobem poskytl drogu L. J. ani svědkovi N. Důkazem o vině není ani záznam o podaném vysvětlení A. Š., neboť ta odkazuje na pouhé zvěsti o obviněném. Svědek L. J. i svědek N. před soudem poskytnutí drogy obviněným jednoznačně popřeli. Ani svědek P. nevypověděl v tom smyslu, že by pro něj měl obviněný zprostředkovat prodej pervitinu. Podle jeho výpovědi společně s obviněným nakupovali pervitin od třetí osoby.
Pokud jde o přečiny neoprávněného užívání cizí věci a poškození cizí věci, jediným důkazem je záznam telefonního hovoru mezi obviněným a T. S. ze dne 1. 5. 2016. Obviněný však před soudem popřel, že by se uvedeného jednání dopustil, a vysvětlil, že o sobě rozhlašoval, že předmětný automobil zničil, neboť se chtěl tímto způsobem pomstít svědku Š.za neuhrazení kupní ceny. Přepis telefonního hovoru je pouze nepřímým důkazem a není způsobilý utvořit logický řetězec důkazů, z nichž by bylo možno učinit závěr o vině.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 6. 10. 2017, sp. zn. 14 To 198/2017, popřípadě i předcházející rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 5 T 114/2016, ve výrocích o vině a trestu týkajících se obviněného a příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nehodlá věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.). Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění, resp. hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obviněný de facto vyjadřuje pouze svůj nesouhlas s nimi, aniž by však uvedl, v čem by namítaný extrémní nesoulad provedených důkazů a z nich vyvozených skutkových závěrů (a potažmo právního posouzení) měl spočívat.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. S. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Jeho dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 8. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu