ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.962.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 962/2018-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25.10. 2018 dovolání, která podali obvinění P. D. a D. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 3 To 311/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 3 T 193/2016 a rozhodl takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně obviněného P. D. zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 3 To 311/2017.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. Z. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 3 T 193/2016, byli P. D. a D. Z. uznáni vinnými přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Za to byl P. D. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. D. Z. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že v blíže nezjištěné době, když P. D. vykonával trest odnětí svobody, nejméně však dne 15. 11. 2015 v době od 17:30 hodin do 17:33 hodin v obci L. J., okr. T., v areálu Věznice R. a na dalších blíže nezjištěných místech na území České republiky, po předchozí dohodě a vzájemné součinnosti, vědomi si svého protiprávního jednání, úmyslně distribuovali drogy přinejmenším tak, že opatřili 7 ks mobilních telefonů zn. Samsung, Sony Ericsson, Nokia, 1 ks SIM karty, 4 ks nabíječek k mobilním telefonům a nejméně 18,5 gramu sušené rostliny konopí, která obsahovala průměrně 0,97 % delta-9-THC (delta-9-tetrahydrokanabinolu), v přepočtu na hmotnost rostlinného materiálu obsahovala nejméně 0,18 g delta-9-tetrahydrokanabinolu, P. D. požádal pod příslibem úplaty odsouzeného M. L., aby se ve smluvenou dobu dostavil k vnitřní straně oplocení věznice, převzal zde balíčky, které bývalý vězeň D. Z. přehodí do vnitřních prostor věznice, a tyto balíčky poté dohodnutým způsobem předal P. D., načež D. Z. všechny opatřené věci zabalil do dvou balíčků, ve smluvenou dobu tj. dne 15. 11. 2015 v době od 17:30 hodin do 18:00 hodin se dostavil na smluvené místo k vnějšímu oplocení areálu Věznice R. a oba balíčky i s obsahem přehodil přes oplocení do areálu věznice, signalizoval přehoz, P. D. ve smluvenou dobu sledoval z objektu ubytování vězňů přehoz balíčků, zavolal na M. L., který už byl připraven venku a čekal, aby balíčky sebral, a odsouzený M. L. pak na místě přehozu v oblasti vycházkového dvora u oplocení areálu věznice převzal oba balíčky přehozené D. Z., tyto balíčky ihned ukryl za mřížemi oken intendantního skladu, přičemž byl M. L. na místě zadržen příslušníky vězeňské stráže a oba ukryté balíčky byly zajištěny příslušníky vězeňské stráže, přičemž tetrahydrokanabinol je psychotropní látkou zařazenou do seznamu č. 4, přílohy 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v platném znění.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění odvolání, která Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 3 To 311/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněný P. D. prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Goláně a obviněný D. Z. prostřednictvím obhájce JUDr. Michala Svobody.
Obviněný P. D. ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že s přehozením balíčků ani v nich obsaženými drogami neměl nic společného. Jediným důkazem, který jej s těmito skutečnostmi spojuje, je výpověď M. L. Soud přitom zamítl návrh na doplnění důkazů, kterými mělo být zjištěno zvláštní zacházení se svědkem ve věznici po jeho výpovědi. Obviněnému také není zřejmé, proč nebyl v této věci svědek obžalován. Podle obviněného neexistuje také žádný důkaz svědčící o tom, že marihuana měla být dále distribuována uvnitř věznice. Jeho jednání tak mělo být posouzeno maximálně podle §284 tr. zákoníku. Správně posouzeno nebylo ani stadium skutku. Vzhledem k tomu, že se marihuana dostala jen do držení svědka L., mohlo se z jeho strany jednat maximálně o pokus. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a Okresnímu soudu v Třebíči přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podáním, které došlo Nejvyššímu soudu dne 30 . 8. 2018, obviněný P. D. oznámil, že se ve věznici, kde vykonává trest, nachází i odsouzený D. Č., který se chlubí ostatním odsouzeným tím, že to, za co byli odsouzení P. D. a D. Z., spáchal on.
Obviněný D. Z. ohledně dovolacího důvodu rovněž odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Výpověď svědka L. obviněný nepovažuje za věrohodnou, svědek její obsah předem konzultoval se spoluvězni. Dokazování ve věci bylo neúplné a důkazy nebyly správně hodnoceny. Soudy nepřipustily důkazní návrh na předložení karet odsouzených L. a D. Nebyl také proveden důkaz vyhodnocením záznamu z kamer umístěných po obvodu areálu věznice. U hlavního líčení byla konstatována existence kamer a záznamu, ale nerozeznatelného. Soudy nesprávně vyhodnotily odposlechy telefonních hovorů, v rámci kterých se obvinění bavili o osobních záležitostech. Špatně také posoudily věrohodnost svědků. Ke svému dovolání obviněný doložil potvrzení o výkonu práce uvedeného dne. Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 3 To 311/2017, a jeho trestní stíhání zastavil.
K dovoláním obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že námitky obviněného P. D. obsazené v bodě IV jeho dovolání uplatněnému dovolacího důvodu neodpovídají, neboť zde pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů a jejich hodnocením provedených důkazů. Námitky obsažené v bodě V dovolání však státní zástupce považuje za důvodné. Jak vyplývá z právní věty rozsudku soudu prvního stupně, měl obviněný P. D. „zprostředkovat a jinak jinému opatřit psychotropní látku“. Takto formulovaný právní závěr však nemá přesvědčivou oporu v tzv. skutkové větě rozsudku a nelze jej bez důvodných pochybností dovodit ani z navazujících skutkových zjištění vyjádřených v odůvodnění soudního rozhodnutí. Jednání obviněného P. D. mělo totiž spočívat fakticky pouze v tom, že si na podkladě domluvy s obviněným D. Z., jejíž bližší obsah zjištěn nebyl, zajistil dodávku mobilních telefonů a sušené rostlinné hmoty konopí s obsahem psychotropní látky tetrahydrocanabinolu (THC). Vzhledem k absenci jakéhokoli dalšího skutkového zjištění však není patrné, že by takto opatřenou marihuanu měl obviněný P. D. pro potřeby další distribuce, aby tak bylo možno hovořit o naplnění znaku „zprostředkování“ a „jiného opatření jinému“. Podle státního zástupce přitom ani samotné nepříliš velké množství takto předané marihuany samo o sobě o jeho určení pro další distribuci nesvědčí, nehledě na skutečnost, že se jednalo o marihuanu velmi nízké kvality. Přisouzená právní kvalifikace podle §283 odst. 1 tr. zákoníku tak za daného stavu skutkových zjištění podle státního zástupce obstát nemůže.
Zároveň má státní zástupce za to, že doposud zjištěné jednání obviněného ani neumožňuje závěr, že by obviněný P. D. byl návodcem spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §283 odst. 1 tr. zákoníku, jehož pachatelem je D. Z. Takový právní závěr sice již v minulosti Nejvyšší soud připustil (viz usnesení sp. zn. 11 Tdo 1537/2017, zejména odstavec 24), avšak ve věci nyní předkládané není ani pro takový právní závěr dostatečný skutkový podklad, neboť bližší obsah dohody obou obviněných zjištěn nebyl a nelze tak bez důvodných pochybností dospět k závěru, že právě obviněný P. D. úmyslně vzbudil u spoluobviněného D. Z. rozhodnutí spáchat trestný čin spočívající v tom, že neoprávněně obviněnému P. D. opatří omamnou látku konopí obsahující psychotropní látku THC. V daném případě nelze dle názoru státního zástupce dokonce uvažovat ani o naplnění znaku „množství většího než malého“ ve smyslu §284 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se obviněný (fakticky tedy ve svůj neprospěch) domáhá. Naplnění tohoto znaku totiž brání právě velmi nízký obsah účinné látky THC, který nedosahuje požadovaného 1 gramu ve smyslu hodnot vyplývajících ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013.
Dále má státní zástupce za to, že je třeba přiznat důvodnost též námitce obviněného P. D. ohledně stadia trestné činnosti. Obviněný v tomto směru upozorňuje, že daná droga se nedostala do jeho držení, neboť byla zajištěna vězeňskou službou poté, co ji po přehození plotu vyzvedl svědek M. L. Obviněný tak sice učinil vše pro to, aby mařil účel trestu, avšak k tomuto následku v daném případě v důsledku zásahu příslušníků vězeňské služby nedošlo. Z tohoto důvodu nelze podle státního zástupce uzavřít, že by obviněný přisouzený přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku dokonal, třebaže k dokonání nedošlo pouze v důsledku okolností na jeho vůli nezávislých. Ani v tomto směru tedy dle názoru státního zástupce přisouzená právní kvalifikace obstát nemůže, neboť namístě bylo takové jednání právně posoudit pouze jako pokus daného přečinu. V návaznosti na uvedené nesprávné právní posouzení stadia trestné činnosti pak podle státního zástupce nebylo možno obviněnému P. D. uložit trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť nelze dovodit, že by se jednalo o věci náležející tomuto pachateli ve smyslu §70 odst. 3 tr. zákoníku. Za takového stavu mělo být rozhodnuto o jejich zabrání podle §101 tr. zákoníku.
Dovolání obviněného D. Z. pak podle státního zástupce uplatněnému dovolacímu důvodu vůbec neodpovídá, neboť představuje pouze polemiku se skutkovými zjištěními soudů a hodnocením jimi provedených důkazů. Zároveň však má státní zástupce za to, že ve smyslu ustanovení §265k odst. 2 tr. ř. ve spojení s §261 tr. ř. je třeba se zabývat tím, v jakém rozsahu obviněnému D. Z. prospívají relevantně uplatněné důvody dovolání obviněného P. D.
V tomto směru má státní zástupce za to, že právní kvalifikace jednání obviněného D. Z. jakožto přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy obstojí a výhrady vznesené obviněným P. D. se obviněného D. Z. týkají jen okrajově. Obviněný P. D. totiž svým jednáním spočívajícím v přehození balíčků obsahujících mj. marihuanu po domluvě s obviněným P. D. do objektu věznice zjevně naplnil znak „jiného opatření jinému“ ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž z hlediska naplnění této skutkové podstaty není rozhodné, že se nejednalo o množství větší než malé. Z hlediska stadia tohoto přečinu u obviněného D. Z. pak dle názoru státního zástupce není ani podstatné, že balíček se nedostal do dispozice adresátovi, ale tento přečin byl již dokonán předáním prostředníkovi, tj. svědkovi M. L. Zároveň se však podle státního zástupce nelze zcela ztotožnit s tím, pokud v tomto jednání byl shledán též znak „zprostředkování“, neboť naplnění takového znaku nelze z žádného skutkového zjištění soudů dovodit. Za zprostředkování je totiž třeba považovat „jakékoli zajištění kontaktu mezi jednotlivými osobami zabývajícími se nakládáním s omamnou nebo psychotropní látkou, přípravkem obsahujícím omamnou nebo psychotropní látku, prekursorem nebo jedem, jestliže předmětem je dodání takové látky. Ten, kdo zprostředkuje dodání takové látky, sám s ní nenakládá, tedy ji neprodává, nedaruje, nekupuje apod.“ (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2868). Takový charakter jednání však u obviněného D. Z. shledat nelze, neboť byl přímo tou osobou, která drogu jinak jinému opatřila.
Uvedená vada by přitom podle názoru státního zástupce nemusela nutně vést ke kasaci napadeného rozhodnutí ve vztahu k obviněnému D. Z., avšak tomuto obviněnému svědčí výhrady obviněného P. D. ohledně stadia trestné činnosti, pokud jde o naplnění přisouzené skutkové podstaty maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. I v tomto případě má státní zástupce za to, že vzhledem k zajištění mobilních telefonů a drog nebyl uvedený přečin dokonán, neboť zde absentoval následek spočívající v maření účelu trestu, třebaže i tento obviněný učinil vše k úspěšnému dokonání tohoto přečinu, k jehož nedokonání došlo pouze vlivem okolností na vůli tohoto obviněného nezávislých.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného D. Z. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a na podkladě dovolání obviněného P. D. ohledně obou obviněných napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 3 To 311/2017-409 zrušil, dále zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 3 T 193/2016, a přikázal Okresnímu soudu v Třebíči, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces.
Z naznačeného výkladu je patrné, že všechny námitky obviněného D. Z. a část námitek obviněného P. D. citovanému dovolacímu důvodu neodpovídají. Nad rámec dovolacího řízení k tomu lze konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k popsaným skutkovým závěrům, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Pokud jde o dodatečné tvrzení o novém důkazu svědčícím o tom, že posuzovaný čin spáchal někdo jiný, Nejvyšší soud uvádí, že v dovolacím řízení postupuje při posouzení správnosti napadeného rozhodnutí jen z důkazního i právního stavu v době, kdy bylo učiněno. Nové důkazy je možno uplatnit jen v rámci návrhu na povolení obnovy řízení podle §277 a násl. tr. ř.
Oproti tomu za odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu a navíc i důvodné lze označit námitky uvedené v závěrečné části dovolání obviněného P. D. Byť obviněný pouze uvádí, že určení marihuany k distribuci dalším osobám nebylo prokázáno, z napadených rozhodnutí je zřejmé, že soudy tuto skutečnost v rámci dokazování nezjišťovaly vůbec a ani v samotné skutkové větě není o určení drogy „pro jiného“ žádná zmínka. Tedy naplnění znaků „zprostředkoval a jinak jinému opatřil“ není v případě obviněného D. podloženo žádným skutkovým závěrem ani nijak odůvodněno.
Nejvyšší soud proto napadené usnesení podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil. Podle §265k odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil rovněž další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Brně opětovně projedná odvolání obviněného P. D. V případě potřeby doplní dokazování a provedené důkazy znovu zhodnotí. Poté ve věci opětovně rozhodne. Mimo otázky, zda obviněný předmětnou drogu opatřil pro jiného či zda mělo jít o zprostředkování pro jinou osobu (byť ze skutkové věty plyne, že marihuana měla být předána jemu) se pak nabízí zaměřit dokazování na obsah dohody se spoluobviněným Z. v tom smyslu, zda mohlo jít ze strany obviněného P. D. o návod, jak naznačil státní zástupce. V případě, že by se nezdařilo doplnit dokazování, je třeba ve shodě se státním zástupcem upozornit, že v marihuaně obsažené množství účinné látky THC nepostačuje pro závěr, že šlo o množství větší než malé ve smyslu skutkové podstaty přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud se na druhou stranu neztotožňuje s názorem státního zástupce ohledně stadia trestné činnosti ve vztahu ke skutkové podstatě přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Tento trestný čin je totiž dokonán tím, že se obviněný „dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu“. K samotnému zmaření výkonu či účelu trestu tedy nemusí dojít. Přitom je třeba uvést, že trestný čin podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku patří mezi trestné činy, v jejichž skutkové podstatě je způsob jednání vymezen tak široce, že kryje pokus i přípravu, jakož i účastenství ve formě návodu. Za „závažné jednání“ totiž lze považovat nejen převzetí omamné a psychotropní látky, ale již dohodu se spoluobviněným Z. a svědkem M. L. na provedení činu, čili jednání, které by ve vztahu ke zmaření účelu trestu bylo možno označit za přípravné. Obviněný tedy naplnil danou skutkovou podstatu závažným jednáním spočívajícím v tom, že si dodání drogy a mobilních telefonů sjednal s dalšími osobami. V důsledku toho nelze ani uvažovat o aplikaci beneficia cohaesionis ve vztahu k D. Z., který se navíc nejen účastnil dohody, ale také svou část jednání aktivně vykonal. V případě naplnění skutkové podstaty podle §283 odst. 1 tr. zákoníku tímto obviněným lze sice dát státnímu zástupci za pravdu v tom směru, že ani v případě obviněného D. Z. není žádným skutkovým zjištěním podloženo naplnění znaku zprostředkování, Nejvyšší soud je však toho názoru, že zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro tuto vadu by nemělo praktický dopad na právní postavení tohoto obviněného, který svým jednáním jednoznačně naplnil znak „jinak jinému opatří“.
V rámci nového rozhodnutí ve věci je Krajský soud v Brně povinen postupovat podle §265s odst. 1 tr. ř. a je také povinen respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. ř.).
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný D. Z. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Jeho dovolání proto odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Protože vady zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného P. D. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 10. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu