ECLI:CZ:NS:2018:11.TVO.1.2018.1
sp. zn. 11 Tvo 1/2018-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2018 stížnost obviněného J. V. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2017, sp. zn. 4 To 21/2017, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného J. V. zamítá.
Odůvodnění:
Obviněný J. V. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 49 T 2/2016, uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle §221 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let za současného uložení přiměřené povinnosti, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dalším výrokem byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Proti tomuto rozsudku podal obviněný, spoluobvinění a státní zástupce odvolání.
.
Dne 2. 11. 2017 rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením, sp. zn. 4 To 21/2017, podle §31 odst. 1 tr. ř. z důvodu podle §30 odst. 1 tr. ř., že předsedkyně senátu JUDr. Lenka Konopová a soudkyně JUDr. Hana Kárová a JUDr. Jana Lemfeldová nejsou vyloučeny z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 2/2016 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 To 21/2017.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost. Uvedl, že otázka vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení není postavena na nalezení pravdivého skutkového stavu o jeho podjatosti, ale postačí odůvodněné pochybnosti o jeho nepodjatosti. Důvody pro vyloučení předsedy soudu dopadají podle obviněného automaticky i na všechny soudce daného soudu, přičemž opačně tento princip neplatí. Je to dáno tím, že existují situace, kdy je řadový soudce na jednání předsedy soudu závislý, a to zásadním způsobem. Podle zákona o soudech a soudcích se jedná např. o právo předsedy soudu podávat návrhy týkající se způsobilosti soudce vykonávat svou funkci, návrhy ve věcech kárných, rozhodnutí ve věcech přidělení soudce k určitému soudu, ve věcech jmenování asistenta soudce, určení náhradního soudce k rozhodování věcí nebo k úkonům soudu, rozhodnutí o pracovní pohotovosti soudce, stanovení rozvrhu práce atd. Po osobě, která uplatnila námitku podjatosti, přitom nelze požadovat, aby odhalila konkrétní jednání předsedy soudu vůči soudci rozhodujícímu určitou věc.
U předsedy Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslava Bureše přitom podle obviněného existuje vnitřní vztah k důležitým skutkovým otázkám týkajícím se důvodnosti stíhání svědků M. Č., P. K. a J. D. v kauze Mostecké uhelné společnosti v ČR i ve Švýcarsku. JUDr. Bureš v pořadu Českého rozhlasu Tandem vyjádřil přesvědčení, že trestní stíhání není důvodné. Dále obviněný poukazuje na schůzky JUDr. Bureše s právním zástupcem firmy Škoda Transportation, a. s., která je vlastněná svědky M. Č. a J. D., v době hlavního líčení v této věci, prohlášení JUDr. Bureše o způsobu, jakým přistupuje ke svým povinnostem soudce týkajícím se studia obsáhlých právních podání, a jeho vztah k České straně sociálně demokratické. Závěrem své stížnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil a návrhu na vyloučení v plném rozsahu vyhověl.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Poměr k projednávané věci může podle ustálené judikatury spočívat např. v tom, že orgán činný v trestním řízení byl poškozen projednávaným trestným činem, byl svědkem trestného činu, ve věci vystupoval jako tlumočník, vyjádřil se v tisku před rozhodnutím o odvolání ohledně správnosti rozsudku soudu prvního stupně (č. 14/2000 Sb. rozh. tr.) apod. Naopak mezi důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení nepatří úroveň jejich odborné způsobilosti (srov. č. 23/1998 Sb. rozh. tr.) nebo odlišný právní názor. Poměr k věci u soudců soudu prvního stupně nelze také vyvozovat z rozhodnutí soudu druhého stupně, které nalézacímu soudu vytýká pochybení při hodnocení důkazů (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 1998, sp. zn. 1 To 90/1998).
Poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení je dán, je-li orgán činný v trestním řízení k těmto osobám v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce osobně přátelském nebo naopak osobně nepřátelském. Naopak za takový poměr se nepovažuje pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť i zařazenými ve stejném senátu, ani okolnost, že jde o spolužáky ze studií na právnické fakultě (srov. Šámal, P., a kol, Trestní řád I. Komentář, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2013, s. 376).
Z naznačeného výkladu je patrné, že obviněným namítané skutečnosti nemohou být důvodem vyloučení orgánu činného v trestním řízení z projednávání věci. Ve svém podání představil obviněný důvody, z nichž vyplývají pochybnosti o nepodjatosti předsedy Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslava Bureše, který není orgánem činným v trestním řízení v jeho trestní věci. K předsedkyni a členkám senátu 4 To žádné takové důvody neuvedl, přičemž z napadeného rozhodnutí vyplývá, že ani členkám příslušného senátu nejsou takové důvody známy.
Nejvyšší soud se neztotožňuje s názorem obviněného, že důvody, jež by eventuelně mohly zakládat pochybnosti o nepodjatosti předsedy soudu, se bez dalšího automaticky vztahují na všechny soudce daného soudu. Ačkoli předseda soudu vykonává pravomoci v oblasti státní správy daného soudu, nelze zde hovořit o vztahu nadřízenosti a podřízenosti, jaký existuje např. ve veřejné správě. Pravomoci předsedy soudu ve vztahu k soudcům jsou zákonem jednoznačně vymezeny a neumožňují předsedovi soudu zasahovat do výkonu mandátu soudce způsobem, který by mohl ovlivnit jeho nezávislost při rozhodování. Např. pokud obviněný poukazuje na pravomoc při podávání návrhů ve věcech kárných, jde právě jen o pravomoc podat návrh. Předseda soudu nemůže rozhodnout, zda se soudce kárného provinění dopustil. Návrh na zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudce je navíc podle §8 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, oprávněn podat daleko širší okruh osob, např. i prezident republiky proti kterémukoli soudci, v případě soudců Vrchního soudu v Praze pak i předseda Nejvyššího soudu. Důvody zakládající pochybnost o nepodjatosti předsedy Vrchního soudu v Praze by se tak vztahovaly i na soudce všech nižších soudů, v případě prezidenta republiky by se musely vztahovat na všechny soudce v České republice.
Většina pravomocí předsedy soudu se pak týká zajištění bezproblémového chodu soudu po technické stránce. Ačkoli se přitom mohou konkrétní rozhodnutí soudce nepříjemným způsobem dotknout, jedná se o zásahy svým charakterem nijak zvlášť citelné, které soudce musí být připraven strpět. Podobně zákon o soudech a soudcích vymezuje pravomoci ministerstva spravedlnosti na úseku státní správy soudů. Přesto nelze mít za to, že by politický zájem ministra spravedlnosti na konkrétní kauze způsobil vyloučení všech soudců v České republice z jejího rozhodování.
Protože ani Nejvyšší soud žádné důvody vyloučení předsedkyně senátu JUDr. Lenky Konopové a soudkyň JUDr. Hany Kárové a JUDr. Jany Lemfeldové neshledal, nezbylo mu než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 1. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu