ECLI:CZ:NS:2018:11.TVO.15.2018.1
sp. zn. 11 Tvo 15/2018-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 8. 2018 stížnost obviněného P. A., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 5 To 22/2018, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného P. A. zamítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 2 T 7/2017, byl obviněný P. A. uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Citovaným rozsudkem bylo rovněž podle §228 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozenému majetkovou škodu.
2. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný P. A., prostřednictvím své obhájkyně, odvolání, a to do všech jeho výroků. Odvolání obviněného bylo následně projednáno Vrchním soudem v Praze v rámci veřejného zasedání dne 27. 6. 2018 v 11:00 hod., jež bylo rozhodnutím senátu odvolacího soudu konáno v nepřítomnosti obviněného, který byl o termínu veřejného zasedání předem řádně vyrozuměn. Dne 20. 6. 2018 obviněný prostřednictvím své obhájkyně písemně požádal odvolací soud o odročení nařízeného veřejného zasedání z důvodu svého lékařského vyšetření plánovaného na termín 26. 6. 2018 v 9:30 hod., což doložil zprávou IKEM. Této žádosti obviněného však nebylo předsedkyní senátu odvolacího soudu vyhověno, o čemž byl obviněný prostřednictvím své obhájkyně písemně vyrozuměn dne 21. 6. 2018 s tím, že nebude-li po plánovaném ambulantním vyšetření ze zdravotních důvodů schopen své účasti na veřejném zasedání, nechť toto obratem doloží aktuální lékařskou zprávou. Dne 27. 6. 2018 v 10:23 hod. zaslala obhájkyně odvolacímu soudu aktuální lékařské zprávy IKEM o ambulantním vyšetření obviněného dne 26. 6. 2018 a 27. 6. 2018 s tím, že se obviněný v důsledku špatného zdravotního stavu není schopen nařízeného veřejného zasedání zúčastnit. Usnesením senátu odvolacího soudu však bylo rozhodnuto o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného s tím, že z obhajobou předložených lékařských zpráv nevyplývá natolik závažné zhoršení zdravotního stavu obviněného, pro které by se nemohl nařízeného jednání, o němž byl toliko vyrozuměn a nikoli předvolán, osobně zúčastnit. V reakci na toto rozhodnutí odvolacího soudu vznesl obviněný prostřednictvím své obhájkyně, resp. přítomného substituta, námitku podjatosti předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Evy Rejchrtové. K vznesené námitce podjatosti přítomný obhájce uvedl, že ta je dána vztahem předsedkyně senátu k projednávané věci, když nebyly řádně zohledněny předložené lékařské zprávy o aktuálním zdravotním stavu obviněného s tím, že podrobně bude námitka podjatosti odůvodněna dodatečně osobou obviněného. Jakékoli další odůvodnění vznesené námitky podjatosti však nebylo Nejvyššímu soudu do okamžiku rozhodnutí o podané stížnosti předloženo.
3. Vrchní soud v Praze z podnětu podané námitky podjatosti v souladu s §31 odst. 1 tr. řádu přezkoumal, zda není dán konkrétní důvod pro vyloučení předsedkyně senátu odvolacího soudu JUDr. Evy Rejchrtové, jenž předpokládá §30 odst. 1 až odst. 3 tr. řádu, načež dospěl k závěru, že žádný z těchto důvodů v daném případě dán není. Vrchní soud v Praze v této souvislosti konstatoval, že s ohledem na dikci ustanovení §30 odst. 1 tr. řádu, které formuluje zákonné důvody vedoucí k vyloučení orgánu činného v trestním řízení z dalšího vykonávání úkonů trestního řízení, nelze způsob vedení řízení v konkrétní věci považovat za takovýto důvod. Vzhledem k těmto skutečnostem senát odvolacího soudu rozhodl tak, jak je ve výrokové části jeho rozhodnutí uvedeno, když námitku podjatosti podanou obviněným neshledal v žádném směru důvodnou.
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 5 To 22/2018, podal obviněný P. A. prostřednictvím přítomného obhájce bezprostředně po jeho vyhlášení stížnost, jíž dále nikterak neodůvodnil.
5. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem aktivně prověřil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze podle §147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného P. A. není důvodná.
6. V obecné rovině je třeba připomenout, že podle §30 odst. 1 až odst. 3 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu. Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
7. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt přitom vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně používá obě tato hlediska, přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04: ,,Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739-740).
8. Při posouzení výše uvedenými hledisky a konkrétními okolnostmi daného případu je přitom zřejmé, že dospěl-li Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 27. 6. 2018, č. j. 5 To 22/2018-569, k závěru, že zde podle §30 odst. 1 tr. řádu a contrario nejsou dány důvody pro vyloučení předsedkyně senátu odvolacího soudu JUDr. Evy Rejchrtové z rozhodování o odvolání obviněného P. A. v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 7/2017, nelze tomuto postupu vytknout žádné pochybení.
9. Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil, z jakého důvodu není předsedkyně senátu JUDr. Eva Rejchrtová v předmětné trestní věci vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť sama nemá žádný poměr k projednávané věci, k osobám, jichž se rozhodování v dané věci přímo dotýká, k jejich zástupcům nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Nad rámec výše uvedeného lze konstatovat, že Nejvyšším soudem nebylo rovněž shledáno, že by jmenovaná předsedkyně senátu byla v projednávané věci dříve činná jako státní zástupce, policejní orgán, obhájce nebo jako zmocněnec poškozeného, či že by se účastnila některého z úkonů přípravného řízení ve smyslu §30 odst. 2 tr. řádu, popř. rozhodování ve věci u soudu nižšího stupně.
10. Nejvyšší soud dále konstatuje, že v postupu předsedkyně senátu odvolacího soudu nelze v daném případě spatřovat jakékoli známky její osobní podjatosti vůči osobě obviněného ve smyslu §30 odst. 1 tr. řádu. Odchylný právní názor senátu odvolacího soudu od právního názoru obhajoby ve vztahu k posouzení důvodnosti žádosti obviněného o změnu termínu veřejného zasedání stran projednání jím podaného odvolání nelze sám o sobě považovat za projev podjatosti předsedkyně senátu vůči obviněnému, neboť odvolací soud předmětné rozhodnutí, jakož i jiné jím činěné kroky v dané věci, vždy podrobně odůvodnil a s tímto odůvodněním obviněného prostřednictvím jeho obhájkyně vždy řádně seznámil, načež měl tento možnost uplatnit své případné námitky proti tomuto postupu soudu, zpravidla cestou řádných a mimořádných opravných prostředků. Jednotlivé kroky činěné v této trestní věci osobou předsedkyně senátu lze naopak považovat za zcela transparentní a zákonné, oproštěné od jakýchkoli náznaků osobního zaujetí vůči osobě obviněného, popř. ostatním osobám na tomto řízení zúčastněným či vůči samé podstatě projednávané věci. Osobní zaujetí předsedkyně senátu vůči obviněnému přitom nelze dovozovat toliko z její účasti na rozhodnutí soudu o konání veřejného zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti ze dne 27. 6. 2018, neboť tento procesní postup soudu byl předsedkyní senátu, a to mimo jiné za přítomnosti obhájce obviněného, řádně odůvodněn. Argumentace odvolacího soudu v tomto ohledu vychází z obhajobou dříve předložených lékařských zpráv o ambulantním ošetření obviněného ve zdravotnickém zařízení IKEM ve dnech 26. 6. 2018 v 10:10 hod. a 27. 6. 2018 v době od 03:00 do 06:36 hod., aniž by obsah a odborné závěry těchto zpráv byly předsedkyní senátu při odůvodnění odvolacím soudem zvoleného procesního postupu jakkoli desinterpretovány či vykládány ryze tendenčně v neprospěch obviněného. Za tohoto stavu, kdy Vrchní soud podrobně vysvětlil, z jakých důvodů shledal podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání obviněného v původně nařízeném termínu v jeho nepřítomnosti, ačkoli obviněný již dříve požádal o jeho změnu, nelze toliko ze způsobu, jímž odvolací soud vede řízení, bez dalšího dovozovat případnou podjatost předsedkyně odvolacího senátu.
11. V obecné rovině totiž platí, že vztah k projednávané věci nelze vyvozovat toliko ze způsobu jejího rozhodování či z odůvodnění rozhodnutí, se kterým není obviněný spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že by takový postup vykazoval určité nedostatky. Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování totiž primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů, nikoli institut vznesení námitky podjatosti ve smyslu §30 odst. 1 tr. řádu.
12. Pakliže tedy obviněný za dané situace vyvodil podjatost předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze, jedná se o ryze subjektivní názor jeho osoby, který nadto není podložen žádnou relevantní a objektivní argumentací, jež by mohla vést k závěru o faktické podjatosti této soudkyně.
13. Vzhledem k výše uvedenému se tak Nejvyšší soud plně ztotožnil s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 5 To 22/2018, pročež stížnost obviněného P. A. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 8. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík