ECLI:CZ:NS:2018:11.TVO.18.2018.1
sp. zn. 11 Tvo 18/2018-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2018 stížnost obviněného V. T., nar. XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 8. 2018, č. j. 6 To 14/2017-4120 verte, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného V. T. zamítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 42 T 5/2016, byl obviněný V. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl obviněný podle §209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný V. T. odvolání. V rámci odvolacího řízení pak obviněný namítl podjatost předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Jonákové, Ph.D. v trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 14/2017. Obviněný v tomto směru především poukázal, že předsedkyně senátu svými neopodstatněnými předsudky, v nichž předestřela, že obviněný si v úmyslu mařit soudní jednání nepřebíral poštu a nedostavoval se k soudu, byť si obviněný vyzvedával zásilky ve stanovených lhůtách, vyvolala pochybnost o svém nestranném rozhodování ve věci.
3. Vrchní soud v Praze tedy z podnětu podané námitky podjatosti v souladu s §31 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, zda není dán nějaký důvod pro vyloučení předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Jonákové, Ph.D. z vykonávaní úkonů trestního řízení ve věci obviněného V. T. vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 14/2017, který předpokládá §30 odst. 1 tr. ř. Ve svém usnesení ze dne 6. 8. 2018, č. j. 6 To 14/2017-4120 verte, však dospěl k závěru, že žádný z těchto důvodů dán není. Vrchní soud pak ve stručnosti vyložil, že to, co zaznělo při předchozím veřejném zasedání, a co bylo i předmětem námitky podjatosti, bylo pouze procesní upozornění ze strany soudu. Šlo tedy o plnění povinností předsedkyně senátu vyřizovat věci s urychlením a zajistit řádné konání veřejného zasedání.
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 8. 2018, č. j. 6 To 14/2017-4120 verte, podal obviněný V. T. ihned po jeho vyhlášení stížnost, kterou do konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu blíže neodůvodnil.
5. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem aktivně prověřil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze podle §147 odst. 1 tr. ř., tedy přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného V. T. není důvodná.
6. V obecné rovině nutno připomenout, že podle §30 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu. Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
7. Pokud jde o požadavek nestrannosti soudu, je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatné je přitom to, že nejde pouze o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně používá obě tato hlediska, a k tomuto pojetí se rovněž přiklonil Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04: ,,Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh: funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739-740).
8. Posuzováno těmito hledisky a konkrétními okolnostmi případu je pak zřejmé, že pokud Vrchní soud v Praze dospěl ve svém usnesení ze dne 6. 8. 2018, č. j. 6 To 14/2017-4120 verte, k závěru, že zde nejsou dány důvody pro vyloučení předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Jonákové, Ph.D z vykonávaní úkonů trestního řízení ve věci obviněného V. T. vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 14/2017, nelze tomuto postupu vytknout žádné pochybení.
9. Nejvyšší soud dále uvádí, že pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).
10. V posuzovaném případě však Nejvyšší soud neshledal, že by zde byly dány objektivní skutečnosti nasvědčující podjatosti předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Kateřiny Jonákové, Ph.D. Skutečnost, že se předsedkyně senátu při veřejném zasedání vyjádřila k doručování zásilek a přítomnosti obviněného u veřejného zasedání, nezakládá sama o sobě pochybnosti o její nestrannosti. Vrchní soud přitom v této souvislosti správně poznamenal, že se jednalo pouze o procesní upozornění, přičemž následně se vyjádřil k jednotlivým veřejným zasedáním a skutečnostem vztahujícím se k doručování zásilek obviněnému a jeho účasti při veřejných zasedáních. Za této situace tak nelze v předmětném případě spatřovat reálně existující objektivní skutečnosti, jež by vyvolávaly pochybnosti o nestrannosti předsedkyně senátu. Nejvyšší soud dále konstatuje, že ze spisového materiálu rovněž nijak nevyplývá, že by předsedkyně senátu JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D měla mít osobní poměr k obviněnému či k ostatním účastníkům řízení, nebo k věci samé ve smyslu sledování jakékoli vlastní zainteresovanosti.
11. Z výše uvedených důvodů se Nejvyšší soud plně ztotožnil s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 8. 2018, č. j. 6 To 14/2017-4120 verte. Stížnost obviněného V. T. se tak nemohla setkat s úspěchem a Nejvyšší soud ji proto podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu