ECLI:CZ:NS:2018:11.TVO.21.2018.1
sp. zn. 11 Tvo 21/2018-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 11. 2018 stížnost obviněného T. R., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 1 To 10/2018, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného T. R. zamítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2018, č. j. 13 To 207/2018 – 3746, bylo pod bodem 1) rozhodnuto tak, že podle §31 odst. 1 tr. ř. není senát složený z předsedkyně senátu JUDr. Lucie Černé a soudkyň JUDr. Evy Holasové a JUDr. Heleny Kuthanové z důvodů podle §30 tr. ř. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného T. R. vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 14 T 7/2014 a u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 13 To 207/2018. Pod bodem 2) usnesení bylo rozhodnuto tak, že podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného zamítá. Z odůvodnění daného usnesení vyplývá, že tímto rozhodnutím Krajský soud v Praze rozhodoval o stížnosti obviněného T. R. podané proti usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 28. 6. 2018, č. j. 14 T 7/2014 – 3669, kterým bylo rozhodnuto, že podle §33 odst. 2 tr. ř. se obviněnému v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 14 T 7/2014 přiznává nárok na obhajobu za sníženou odměnu o 50%. Vzhledem k tomu, že obviněný v doplňku své stížnosti vznesl námitku podjatosti senátu 13 To Krajského soudu v Praze, zabýval se příslušný soud předně touto námitkou.
2. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2018, č. j. 13 To 207/2018 – 3746, podal obviněný T. R. stížnost, o které rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 1 To 10/2018, pod bodem 1) tak, že senát Vrchního soudu v Praze 1 To složený z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Kozelkové a soudců JUDr. Karla Šemíka a JUDr. Vladimíra Krále není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného T. R. vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 14 T 7/2014 a u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 13 To 207/2018. Pod bodem 2) usnesení bylo rozhodnuto tak, že podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného proti výroku pod bodem 1) napadeného usnesení zamítá. Pod bodem 3) byla pak podle §148 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného proti výroku napadeného usnesení pod bodem 2).
3. Proti výroku pod bodem 1) usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 1 To 10/2018 [proti výrokům pod body 2) a 3) není řádný opravný prostředek přípustný], podal obviněný ústně do protokolu přímo u vrchního soudu dne 4. 10. 2018, tedy včas, stížnost s tím, že tuto následně doplní. Za tímto účelem byl ze strany Nejvyššího soudu vyzván, aby ve lhůtě do 6. 11. 2018 své podání odůvodnil, což však ve stanovené lhůtě ani ke dni vydání tohoto rozhodnutí neučinil.
4. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem prověřil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze podle §147 odst. 1 tr. ř., tedy přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného T. R. není důvodná.
5. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že orgán činný v trestním řízení nebo osoba mu blízká byly poškozeny projednávanou trestnou činností nebo jí byly svědky. Za poměr k osobám ve smyslu tohoto ustanovení trestního řádu je pak třeba považovat poměr příbuzenský, švagrovský, poměr druha a družky, popř. úzký vztah přátelský nebo úzký vztah nepřátelský.
6. Podle §30 odst. 2 tr. ř. je soudce nebo přísedící dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu.
7. Podle §30 odst. 3 tr. ř. je z rozhodování u soudu vyššího stupně kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
8. K tomu Nejvyšší soud dále uvádí, že pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015). Nejde tedy toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04). Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739-740).
9. Aplikujeme-li výše uvedená hlediska na případ nyní posuzované věci, je zřejmé, že závěru Vrchního soudu v Praze, který učinil pod bodem 1) rozhodnutí ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 1 To 10/2018, nelze nic vytknout.
10. Vrchní soud v Praze v citovaném usnesení řádně odůvodnil, proč rozhodl tak, že senát Vrchního soudu v Praze 1 To složený z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Kozelkové a soudců JUDr. Karla Šemíka a JUDr. Vladimíra Krále není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 14 T 7/2014 a u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 13 To 207/2018. Zdůraznil přitom, že to, kterému senátu trestního úseku Vrchního soudu v Praze je každá napadlá věc přidělena, je stanoveno rozvrhem práce tohoto soudu a vzhledem k tomu, že obviněný T. R. byl stíhán pro trestné činy podle §199 a §201 tr. zákoníku (trestné činy proti rodině a dětem), byly zákonnými soudci v dané trestní věci obviněného i v navazujícím vykonávacím řízení v souladu s rozvrhem práce soudci senátu 1 To Vrchního soudu v Praze složeného z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Kozelkové a soudců JUDr. Karla Šemíka a JUDr. Vladimíra Krále. Vrchní soud jasně vysvětlil, z jakého důvodu nemůže obstát tvrzení obviněného, že o jeho věcech rozhoduje výhradně senát 1 To a že je proto nepochybné, že tento senát nemůže mít motivaci odhalit svá vlastní pochybení či jiné záměry, které učinil v předchozích rozhodnutích, a že současně kryje vlastní trestnou činnost spočívající ve zneužití pravomoci a maření úkolu úřední osoby a další. Předsedkyně senátu JUDr. Blanka Kozelková ani soudci JUDr. Karel Šemík a JUDr. Vladimír Král nebyli v předmětné trestní věci vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť nebyl shledán žádný jejich osobní vztah k projednávané věci, k osobě obviněného, k jeho zástupcům nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Nebyly zjištěny ani žádné jiné důvody pro vyloučení jmenovaných soudců ve smyslu §30 odst. 1, 2 a 3 tr. ř.
11. Nutno dodat, že v obecné rovině platí, že vztah k projednávané věci nelze vyvozovat toliko ze způsobu jejího rozhodování či z odůvodnění rozhodnutí, se kterým není obviněný spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že by takový postup vykazoval určité nedostatky (srov. Draštík A., Fenyk J. aj., Trestní řád. Komentář, 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2017). Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování totiž primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů, nikoli institut vznesení námitky podjatosti ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř.
12. Pakliže tedy obviněný za dané situace vyvodil podjatost předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Blanky Kozelkové a soudců JUDr. Karla Šemíka a JUDr. Vladimíra Krále, jedná se ryze o subjektivní názor jeho osoby, který nadto není podložen žádnou relevantní a objektivní argumentací, jež by mohla vést k závěru o faktické podjatosti těchto soudců.
13. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se Nejvyšší soud plně ztotožnil s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 1 To 10/2018, a proto stížnost obviněného T. R. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu