ECLI:CZ:NS:2018:11.TVO.29.2018.1
sp. zn. 11 Tvo 29/2018-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2018 stížnost obviněného O. E., nar. XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2018, sp. zn. 7 To 76/2018, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného O. E. zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2018, sp. zn. 50 T 3/2018, byl obviněný O. E. podle §69 odst. 6 tr. ř. z důvodů podle §67 písm. a) tr. ř. vzat do vazby, neboť se opakovaně nedostavil k hlavnímu líčení, ač byl o jeho konání řádně vyrozuměn.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2018, sp. zn. 50 T 3/2018, podal obviněný stížnost a dodatečně u hlavního líčení konaného dne 1. 8. 2018 předložil písemný slib jako náhradu za vazbu. Vrchní soud v Praze však usnesením ze dne 13. 8. 2018, sp. zn. 7 To 76/2018, rozhodl tak, že podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného zamítl (pod bodem I.) a podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. písemný slib obviněného jako náhradu za vazbu nepřijal (pod bodem II.).
Proti výroku pod bodem II. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2018, sp. zn. 7 To 76/2018, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce stížnost, kterou odůvodnil tím, že podle jeho názoru nedošlo k naplnění zákonného důvodu pro vzetí do vazby, neboť u vazebního zasedání uspokojivě vysvětlil důvody, proč se nedostavil k hlavnímu líčení konanému dne 26. 6. 2018 a z jakých důvodů se opozdil k hlavnímu líčení dne 25. 6. 2018. Zdůraznil, že nad svým jednáním projevil lítost a sdělil, že se již nebude opakovat. Dodal, že se dobrovolně dostavil na Policii ČR, což svědčí o jeho aktivním přístupu. Je proto přesvědčen, že lze akceptovat jeho písemný slib jako náhradu za vazbu, přičemž zdůraznil, že i v tomto slibu uvedl, že se bude dostavovat k jednotlivým úkonům trestního řízení. Znovu přislíbil, že je připraven spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení, nevyhýbat se jakýmkoliv úkonům v trestním řízení, přebírat si poštu, resp. konat vše tak, aby byl naplněn účel trestního řízení.
Závěrem své stížnosti upozornil na existenci zásady fakultativnosti a přiměřenosti institutu vazby, kterou podle něj soud ve svém rozhodnutí nerespektoval, a navrhl, aby Nejvyšší soud výrok pod bodem II. napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2018, sp. zn. 7 To 76/2018, zrušil, písemný slib přijal a rozhodl o jeho propuštění z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí podrobně zhodnotil aktuální okolnosti případu a obavu z útěku obviněného, kterou vyvodil ze skutečnosti, že účast obviněného u hlavního líčení ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 3/2018 byla opakovaně zajištěna jeho předvedením a bez aktivního přístupu předsedy senátu by se zřejmě k hlavnímu líčení vůbec nedostavil. Ač byl obviněný k hlavnímu líčení nařízenému na 25. – 28. 6. 2018 včas a řádně předvolán, dne 25. 6. 2018 se k hlavnímu líčení nedostavil, proto byl na příkaz předsedy senátu téhož dne předveden Policií ČR. Nedostavení se k hlavnímu líčení zdůvodnil tím, že si myslel, že začátek hlavního líčení je až dne 26. 6. 2018. Svým následným jednáním však pouze potvrdil svoji snahu vyhýbat se trestnímu stíhání, neboť i když byl poučen o nutnosti dostavit se k hlavnímu líčení následujícího dne, tj. dne 26. 6. 2018, tak se opět nedostavil a byl nekontaktní. Později se sice dostavil na Policii ČR, avšak až poté, co se dozvěděl, že na něj byl vydán zatykač.
V dané souvislosti nelze také přehlédnout, že ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie (viz č. l. 345 a násl. spisu), ohledně osoby obviněného mimo jiné vyplynulo, že se jedná o osobnost emočně nevyváženou, nepřizpůsobivou a náladovou, přičemž jeho citové prožívání je chudé, nedisponuje dostatečným sebenáhledem, má tendence svádět svá selhání na okolí a podávat pragmatické (sobě vyhovující a účelové) informace.
Na základě shora popsaných skutečností dal Nejvyšší soud za pravdu názoru Vrchního soudu v Praze v tom, že vzhledem k tomu, že obviněný je stíhán pro několik zvlášť závažných zločinů páchaných po delší dobu a s ohledem na jejich povahu, bylo vzetí obviněného do vazby opodstatněné. Za situace, kdy je zřejmé, že obviněný má sklony se trestnímu řízení vyhýbat a že má tendence uplatňovat nepravdivé a nevěrohodné výmluvy, by bylo možno jen stěží připustit, aby v jeho případě vazba byla nahrazena slibem či jiným opatřením.
Je tak třeba uzavřít, že jak s ohledem na osobnost obviněného, tak i vzhledem k závažnosti předmětné trestné činnosti, které se měl dopustit, nelze přijmout jeho písemný slib jako náhradu za vazbu. Vrchní soud v Praze se v napadeném rozhodnutí řádně, podrobně a bezezbytku vypořádal se všemi podstatnými okolnostmi a zákonnými požadavky ve vztahu k možnosti přijetí náhrady za vazbu, a Nejvyšší soud se s jeho názorem plně ztotožnil.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že vzhledem ke skutečnosti, že obviněný byl v předmětné trestní věci rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 7 To 102/2018, již pravomocně uznán vinným a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků se zařazením do věznice s ostrahou, je i z tohoto pohledu v současné době požadavek obviněného ohledně přijetí jeho písemného slibu jako náhrady za vazbu již zcela bezpředmětný.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud stížnost obviněného O. E. shledal nedůvodnou, proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 12. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu