ECLI:CZ:NS:2018:11.TVO.4.2018.1
sp. zn. 11 Tvo 4/2018-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. dubna 2018 stížnost obviněného K. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 3 To 51/2016, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného K. S. zamítá.
Odůvodnění:
Obviněný K. S. je stíhán pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 5/2013, proti jehož rozsudku ze dne 7. 3. 2016 podal odvolání. O tom rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 11. 2016, sp. zn. 3 To 51/2016, který však byl k dovolání nejvyššího státního zástupce Nejvyšším soudem zrušen a věc byla vrácena Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Dovolání obviněného bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.
Dne 10. 1. 2018 rozhodl na základě námitky obviněného Vrchní soud v Praze usnesením, sp. zn. 3 To 51/2016, že podle §31 odst. 1 tr. ř. nejsou dány důvody podle §30 odst. 1, 2, 3 tr. ř., pro vyloučení senátu Vrchního soudu v Praze ve složení předsedy senátu JUDr. Bohuslava Horkého a soudců JUDr. Marcela Ječného a JUDr. Jiřího Hnilici z rozhodování o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 3. 2016, sp. zn. 20 T 5/2013, v trestní věci obviněného K. S.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost. Uvedl, že u krajského soudu byl nejprve v plném rozsahu zproštěn obžaloby, v důsledku právního názoru Vrchního soudu v Praze jej pak soud prvního stupně uznal vinným. Odvolací soud se nezabýval navrženými důkazy, zejména návrhy znaleckých posudků a výslechů svědků. Tím bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces. Vrchní soud je podle obviněného již předem ve věci rozhodnutý a porušuje tak zásadu presumpce neviny. Toto stanovisko je evidentní z rozhodnutí předsedy senátu o žádosti obhájce obviněného o odročení jednání. Obviněný se domnívá, že v novém řízení budou veškeré jeho důkazní návrhy opětovně odmítnuty.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Ačkoli to obviněný výslovně neuvedl, z jeho námitek je patrné, že členům senátu vrchního soudu vytýká poměr k projednávané věci.
Poměr k projednávané věci může podle ustálené judikatury spočívat např. v tom, že orgán činný v trestním řízení byl poškozen projednávaným trestným činem, byl svědkem trestného činu, ve věci vystupoval jako tlumočník, vyjádřil se v tisku před rozhodnutím o odvolání ohledně správnosti rozsudku soudu prvního stupně (č. 14/2000 Sb. rozh. tr.) apod. Naopak mezi důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení nepatří úroveň jejich odborné způsobilosti (srov. č. 23/1998 Sb. rozh. tr.) nebo odlišný právní názor. Poměr k věci u soudců soudu prvního stupně nelze také vyvozovat z rozhodnutí soudu druhého stupně, které nalézacímu soudu vytýká pochybení při hodnocení důkazů (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 1998, sp. zn. 1 To 90/1998).
Z naznačeného výkladu je patrné, že obviněným namítané skutečnosti nemohou být důvodem vyloučení orgánu činného v trestním řízení z projednávání věci. Obviněný se patrně snaží doložit poměr členů senátu Vrchního soudu v Praze k projednávané věci z jeho předchozího procesního postupu a rozhodování, tedy de facto z jeho právního názoru. Přitom zcela účelově poukazuje pouze na některé momenty předchozího řízení ve své trestní věci, přičemž ponechává bez povšimnutí, že Vrchní soud v Praze rozhodoval také v jeho prospěch, neboť zrušil odsuzující rozsudek ze dne 7. 3. 2016 a jeho jednání nově posoudil jako spáchané ve stádiu pokusu, přičemž mu zmírnil i trest. Ani v postupu odvolacího soudu tak nelze shledat žádné prvky tendenčnosti v neprospěch obviněného. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde je také podrobně vysvětleno, proč nebylo vyhověno žádosti obhájce obviněného o odročení jednání. Ani v tomto postupu Vrchního soudu v Praze neshledal Nejvyšší soud nic, co by se jakkoli vymykalo běžnému postupu soudů v obdobných případech.
Protože ani Nejvyšší soud žádné důvody vyloučení předsedy senátu JUDr. Bohuslava Horkého a soudců JUDr. Marcela Ječného a JUDr. Jiřího Hnilici neshledal, nezbylo mu než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. dubna 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu