ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.1021.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 1021/2018-658
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné a) TONSTAV s. r. o. v likvidaci , sídlem Branišovská 581/36, České Budějovice 2, 370 05 České Budějovice, identifikační číslo osoby 63907879, a oprávněného b) J. V. , proti povinnému Z. V. , právně zastoupenému Mgr. Petrou Wölflovou, advokátkou, sídlem Otakarova 1159/57, 370 01 České Budějovice, pro 680 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích, pod sp. zn. E 1169/94, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 12. 2016, č. j. 8 Co 1521/2016-573, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(stručné dle §243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil napadeným rozhodnutím usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 6. 2016, č. j. E 1169/94-543, který zamítl žádost povinného ze dne 16. 6. 2016 o ustanovení zástupce z řad advokátů; oba soudy dospěly ke shodnému závěru, že povinný pro účely doplnění neúplného, nesrozumitelného a neurčitého podání ze dne 6. 6. 2016 žádá o ustanovení zástupce z řad advokátů, přičemž tímto svým podáním usiluje o obnovu vykonávacího řízení, resp. jím hodlá uplatnit žalobu na obnovu řízení či pro zmatečnost proti rozhodnutí dovolacího soudu, což ve všech případech podle platné právní úpravy možné není a zjevně tudíž jde jen o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, které samo o sobě naplnění předpokladů pro ustanovení advokáta vylučuje.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dne 13. 3. 2017 dovoláním, aniž by však byl pro dovolací řízení zastoupen advokátem; po následné výzvě Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 2. 2018, č. j. E 1169/94-639, dovolatel předložil generální plnou moc, kterou zmocnil Mgr. Petru Wölflovou, advokátku, sídlem Otakarova 1159/57, 370 01 České Budějovice, aby jej zastupovala ve všech právních záležitostech, jakož i v řízení o (doplnění) dovolání povinného.
V posléze podaném, doplněném dovolání povinný namítá, že nalézací řízení trpělo vadou spočívající v nedostatečné identifikaci žalobce, jenž nebyl v době podání žaloby zapsán v obchodním rejstříku, a který tudíž nebyl způsobilý pokračovat v řízení. Předpoklad vymezení přípustnosti dovolání identifikuje s okolností, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jmenovitě od rozsudku ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 315/2001, nebo od usnesení ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 763/2001, neboť žaloba podaná neexistujícím právním subjektem je neplatným právním úkonem a exekuční titul je proto neplatný rovněž, neboť nemohl nabýt právní moci pro nezákonnost. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a uložil oprávněným povinnost uhradit náklady řízení.
Oprávnění se k podanému dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jestliže napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 21. 12. 2016, přičemž samo exekuční řízení bylo zahájeno dne 23. 5. 1994.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění rozhodném (viz výše) je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není v dané věci přípustné proto, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu na dovolatelem předestřených otázkách nezávisí, pakliže je jeho oponentura soustředěna toliko vůči správnosti a bezvadnosti nalézacího řízení, v němž byl vydán exekuční titul, resp. i vůči řízení exekučnímu, v němž – podle názoru dovolatele – je jednáno jako s oprávněným s někým, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení.
O to však v dané věci nešlo; předmětem rozhodování obou nižších soudů totiž bylo posouzení důvodnosti žádosti povinného o ustanovení zástupce z řad advokátů, a nikoli hodnocení, zda je exekuce vedena oprávněně či s odpovídajícími účastníky řízení.
Řečeno jinými slovy – podané dovolání se míjí s předmětem řízení, v jehož kontextu bylo podáno, pročež nelze mít za naplněný žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř., a byť tedy dovolání snad i formálně vyhovuje požadavkům kladeným ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. – jeho odůvodnění předpoklady přípustnosti očividně vystihnout nemohou; rozpor s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu již na první pohled nastat nemohl, jestliže v daném dovolacím řízení šlo o něco zcela odlišného.
Z tohoto důvodu Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout, a to se stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.
Nad tento rozhodný rámec stojí zato poznamenat, že neméně významnou skutečností pro výsledek dovolacího řízení je i to, že povinný posléze v doplněném dovolání předložil dovolacímu soudu generální plnou moc, v níž oznamuje své zastoupení zvolenou advokátkou pro celé řízení a nikoli jen pro řízení o dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (o „neustanovení“ advokáta); pakliže tudíž dovolatel usiluje o ustanovení zástupce z řad advokátů, ačkoli si posléze takového zástupce sám zvolil, lze mít – i s přihlédnutím k poměrům věci, jakož i k obsahu podaného dovolání – zato, že předmět dosavadního řízení byl zcela vyčerpán a ve své podstatě tak již není, o čem by měl dovolací soud rozhodovat.
Poznamenává se, že oprávněná společnost TONSTAV s. r. o. v likvidaci zanikla ke dni 28. listopadu 2017 výmazem z obchodního rejstříku bez právního nástupce; vzhledem k předmětu dovolacího řízení, jímž bylo ustanovení právního zástupce z řad advokátů ve prospěch povinného, však tato okolnost nečinila dovolacímu soudu překážku pro rozhodnutí a vyřízení věci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný (jeho dovolání bylo odmítnuto), a oprávněným žádné náklady dovolacího řízení (posuzováno podle obsahu spisu) nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2018
JUDr. Vladimír K ů r k a
předseda senátu