ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.1102.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 1102/2018-412
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného L. S. , P., zastoupeného JUDr. Martinem Schulhauserem, advokátem se sídlem v Karviné, Karola Śliwky 125/20, proti povinné V. M. , B. n. Č., zastoupené Mgr. Radkou Marťánovou, advokátkou se sídlem v Českém Krumlově, Latrán 193, pro 954 300 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 EXE 134/2012, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2017, č. j. 24 Co 1044/2017-338, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 25. 5. 2017, č. j. 4 EXE 134/2012-320, kterým Okresní soud v Českém Krumlově zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Ztotožnil se se skutkovým závěrem okresního soudu, že právní předchůdce oprávněného poskytl povinné peněžní prostředky ve výši 1 500 000 Kč ve dvou splátkách v hotovosti. Svoji pohledávku si zajistil směnkou, podepsanou dne 10. 7. 2004 se závazkem povinné zaplatit do 30. 6. 2005. Následně byl sepsán dne 13. 9. 2005 notářský zápis, který se stal podkladem pro vedení exekuce. Vlastní předání peněz popsali svědkové Z. N. i M. J. věrohodným způsobem, který koresponduje s listinami, které měl soud prvního stupně k dispozici. Uzavřel dále, že povinná neprokázala, že půjčka byla poskytnuta jejímu synovi a že plnění, které zasílala právnímu předchůdci oprávněného, poskytovala za syna.
Povinná v dovolání uvedla, že přípustnost dovolání opírá o §237 o. s. ř., „neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe“. Poté popsala skutkový stav a dosavadní průběh řízení a odvolacímu soudu vytkla nesprávné hodnocení důkazů, v důsledku čehož soud dospěl k nesprávnému zjištění skutkového stavu věci. Uvedla, že se soud nezabýval jejím tvrzením, že zasílané splátky se týkaly dluhu jejího syna, existenci této půjčky nezjišťoval, nezabýval se majetkovými poměry právního předchůdce oprávněného v době údajně poskytnuté půjčky s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o hotovost překračující jeden milion korun v rozmezí několika měsíců. Soud povinnou také nepoučil o tom, že k prokázání svých tvrzení, že notářský zápis podepsala pod nátlakem a že smlouva mezi ní a panem N. nevznikla, je nutné navrhnout další důkazy. Odkázala na §132 o. s. ř. a v té souvislosti na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 643/04. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a dále soudu prvního stupně a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000).
Dovolatelka však pouze zpochybňuje skutková zjištění soudů, nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů a se skutkovým závěrem odvolacího soudu, čímž uplatňuje nepřípustný dovolací důvod.
Poukazuje-li dovolatelka na nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, Nejvyšší soud dodává, že odvolací soud se s jejími tvrzeními vypořádal, přičemž z protokolu o jednání u odvolacího soudu vyplývá, že zástupce povinné žádné nové skutečnosti netvrdil a další důkazy nenavrhoval (viz č. l. 335 p. v. soudního spisu).
Vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak mohou být předmětem dovolacího přezkumu pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 8. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu