ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.1363.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 1363/2018-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného P. Š. , P., zastoupeného JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Kardinála Berana 967/8, proti povinné K. Č. , P., zastoupené Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, pro 3 162 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 24 EXE 11227/2016, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 8. 2017, č. j. 61 Co 206/2017-104, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 21. 12. 2016, č. j. 24 EXE 11227/2016-89, kterým Okresní soud v Chebu zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Uvedl, že sdělení povinné, že nese nyní příjmení Č. namísto dřívějšího V., bylo promítnuto do záhlaví tohoto rozhodnutí. Na samotné vedení exekučního řízení nemá tato skutečnost vliv, protože případná vada v označení účastníka řízení není na újmu vedeného exekučního řízení, je-li možno z něj bez pochybnosti vyvodit, komu bylo přiznáno právo či uložena povinnost.
Povinná v dovolání předkládá k vyřešení otázky, zda je nesprávné označení účastníka řízení v záhlaví usnesení vadou, jež má za následek nesprávnost usnesení, a zda je odvolací soud povinen se v odůvodnění rozhodnutí o odvolání vypořádat se všemi námitkami vznesenými účastníkem řízení v odvolání (dle jejího názoru se odvolací soud nevypořádal právě s námitkou nesprávného označení povinné v záhlaví rozhodnutí soudu prvního stupně). Namítá, že soud prvního stupně v záhlaví svého rozhodnutí označil povinnou příjmením V., přitom v době rozhodování se již jmenovala Č. Odvolací soud pak tuto vadu nezhojil a s námitkou povinné se ani nevypořádal. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu a uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na vyřešení povinnou předložené otázky. Domnívá se, že povinná se pouze účelově snaží oddálit plnění svých povinností. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinná dovolání zdůvodňuje výhradně tím, že rozhodnutí odvolacího soudu trpí vadou, jež má za následek nesprávnost rozhodnutí, protože odvolací soud nezhojil nesprávně uvedené příjmení povinné v záhlaví rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolací soud přitom k vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží jen v případě, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Protože samotný poukaz na možnou vadu řízení není sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5147/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5653/2015) a dovolatelka jiný dovolací důvod neuplatňuje, Nejvyšší soud postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu