ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.1405.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 1405/2018-328
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph. D., v exekuční věci oprávněné XODAX, a.s. se sídlem v Praze 4, Branická č. 1881/187, identifikační číslo osoby 25772775, zastoupené JUDr. Janem Šimečkem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova č. 1008/69, proti povinnému R. J. , S. M., zastoupenému Mgr. Václavem Černým, advokátem se sídlem v Brně, Jakubské náměstí č. 109/1, pro 1 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 EXE 1493/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. června 2017, č. j. 40 Co 174/2017-244, takto:
Dovolání povinného se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci k odvolání povinného v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního osudu v Šumperku ze dne 15. 11. 2016, č. j. 4 EXE 1493/2013-229, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud zjistil, že exekučními tituly v projednávané věci jsou rozhodčí nálezy rozhodce JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., ze dne 8. 4. 2013, č. j. 60470/13, č. j. 60471/13, a č. j. 60472/13, které byly vydány na základě rozhodčí doložky uzavřené mezi oprávněnou a povinným dne 5. 3. 2010 v dodatcích ke smlouvám o úvěru ze dne 9. 3. 2005, 10. 3. 2005 a ze dne 11. 3. 2005, dle které si smluvní strany dohodly, že „veškeré spory vznikající ze shora citovaných smluv o úvěru, případně v souvislosti s nimi i se směnkami vydanými v souvislosti s tímto úvěrem, bude řešit rozhodce JUDr. Bc. Martin Kulhánek, Ph.D. Pro případ, že by tuto funkci nepřijal nebo se stal nezpůsobilým, nastoupila by pravomoc rozhodce JUDr. Marka Ivičiče.“ Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že vykonávané rozhodčí nálezy jsou formálně i materiálně vykonatelnými exekučními tituly, neboť byly vydány rozhodcem – fyzickou osobou, který byl jednoznačně, konkrétně a transparentně určen, a to bez ohledu na skutečnost, že doručovací adresa rozhodce je shodná se sídlem Sdružení rozhodců, a. s., či na skutečnost, že rozhodce JUDr. Bc. Martin Kulhánek, Ph.D., byl členem statutárního orgánu Sdružení rozhodců, a. s., a jeho případné personální propojení s touto společností; v projednávané věci tak nejde o případ určení rozhodce prostřednictvím třetí osoby. Stejně tak je nerozhodná otázka zápisu rozhodce do seznamu rozhodců, neboť povinnost tohoto zápisu se vztahuje pouze pro rozhodce určené rozhodčí doložkou pro řešení sporů ze spotřebitelských smluv uzavřených po 1. 4. 2012, avšak o takový případ v projednávané věci nejde.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že určení rozhodce JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., bylo pouze zastřením reálného určení rozhodcem společnosti Sdružení rozhodců, a. s., které bylo učiněno v neprospěch povinného jako spotřebitele a které je v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (například rozhodnutí ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010), a toto tvrzení dokládá skutečnostmi, že právním zástupcem oprávněného je JUDr. Jan Šimeček, který působí ve Sdružení rozhodců, a. s., že rozhodci JUDr. Bc. Marin Kulhánek, Ph.D., bylo doručováno do sídla Sdružení rozhodců, a. s., a že je rovněž členem statutárního orgánu této společnosti. Povinný dále namítá, že v projednávané věci jde o řešení sporu ze spotřebitelské smlouvy, který byl rozhodován po 31. 12. 2012 a měl tedy být podle zákona o rozhodčím řízení ve znění zákona č. 19/2011 Sb., účinném od 1. 4. 2012, rozhodován rozhodcem zapsaným do seznamu rozhodců, vedeným Ministerstvem spravedlnosti. Rozhodce JUDr. Bc. Martin Kulhánek, Ph.D., však byl do tohoto seznamu zapsán až dne 26. 6. 2014 a v době rozhodování sporu mezi oprávněnou a povinným do tohoto seznamu zapsán nebyl. Povinný konečně namítá, že rozhodce nesplnil svou povinnost oznámit stranám (zejména povinnému) všechny okolnosti, které mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti, avšak této povinnosti rozhodce JUDr. Bc. Martin Kulhánek, Ph.D., nedostál, neboť povinnému neoznámil svou ekonomickou provázanost se společností Sdružení rozhodců, a. s., ani skutečnost, že „pro oprávněnou v minulosti rozhodoval velké množství sporů“. Povinný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že exekuce nařízená rozhodnutím Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 7. 2013, č. j. 4 EXE 1493/2013, k uspokojení pohledávky oprávněné proti povinnému se zastavuje.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dospěl k závěru, že v dovolatelem položené právní otázce, zda rozhodce, který byl k rozhodnutí sporu ze spotřebitelské smlouvy povolán rozhodčí smlouvou uzavřenou před účinností zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění zákona č. 19/2012 Sb., účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „z. r. ř.“), musí být v době, kdy spor rozhoduje, zapsán do seznamu rozhodců vedeného Ministerstvem spravedlnosti pro rozhodování sporů se spotřebitelských smluv, je dovolání přípustné, neboť tato právní otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu v uvedeném rozsahu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání povinného není opodstatněné.
Podle ustanovení §4 odst. 4 z. r. ř., rozhodcem určeným rozhodčí doložkou pro řešení sporů ze spotřebitelských smluv může být jen osoba, která je zapsána v seznamu rozhodců vedeném Ministerstvem spravedlnosti.
Podle čl. II bodu 2 zákona č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se platnost rozhodčí smlouvy posuzuje podle zákona č. 216/1994 Sb., ve znění účinném v době uzavření rozhodčí smlouvy.
Podle čl. II. bod 4 zákona č. 19/2012 Sb. rozhodce, který může být určen rozhodčí doložkou pro řešení sporu ze spotřebitelské smlouvy, nemusí splňovat podmínku zápisu do seznamu rozhodců podle tohoto zákona po dobu 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podmínky platnosti rozhodčí smlouvy vymezují ustanovení §2 a 3 z. r. ř. K obecným předpokladům platnosti jakékoliv rozhodčí smlouvy pro případ, že se jedná o smlouvu o rozhodci, jenž je povoláván k rozhodování sporu ze spotřebitelské smlouvy, po novelizaci zákona o rozhodčím řízení č. 19/2012 Sb., přibyl imperativ, že rozhodcem určeným rozhodčí doložkou pro řešení sporů ze spotřebitelských smluv může být jen osoba, která je zapsána v seznamu rozhodců vedeném Ministerstvem spravedlnosti (srov. §4 odst. 4 z. r. ř.). I když toto ustanovení bylo systematicky zařazeno mezi ustanovení opatřená zákonným nadpisem „Rozhodci“ a nikoliv mezi ustanovení opatřená nadpisem „Rozhodčí smlouva“, nelze pochybovat o tom, že okolnost, že zákon dodatečně stanovil podmínku, že spor ze spotřebitelské smlouvy může posuzovat jen rozhodce zapsaný do seznamu rozhodců, se nemůže u rozhodčích smluv, které byly uzavřeny před účinností novely č. 19/2012 Sb. projevit tak, že tato rozhodčí smlouva dodatečně pozbude účinků pro případ, že osoba ustavená rozhodcem nebude ve smyslu §4 odst. 4 z. r. ř. ve znění novely č. 19/2012 Sb. zapsána do seznamu. Opačný přístup by byl pravě retroaktivní, protože ex post by způsoboval neúčinnost rozhodčí smlouvy, což by bylo v rozporu s čl. II. bod 2 novely zákona o rozhodčím řízení č. 19/2012 Sb., dle kterého se platnost rozhodčí smlouvy posuzuje podle zákona č. 216/1994 Sb., ve znění účinném v době uzavření rozhodčí smlouvy. Vzhledem k právě uvedenému je třeba vyhodnotit i dopady čl. II. bod 4 novely zákona o rozhodčím řízení č. 19/2012 Sb., podle něhož rozhodce, který může být určen rozhodčí doložkou pro řešení sporu ze spotřebitelské smlouvy, nemusí splňovat podmínku zápisu do seznamu rozhodců podle tohoto zákona po dobu 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Smyslem čl. II. bodu 4 novely zákona o rozhodčím řízení je, aby rozhodce povolaný rozhodčí smlouvou, jež byla uzavřena v době od účinnosti předmětné novely do uplynutí šesti měsíců od její účinnosti, mohl v této přechodné době vystupovat jako rozhodce; po jejím uplynutí o tuto pravomoc přichází, není-li zapsán do Seznamu. Ustanovení čl. II. bod 4 novely zákona o rozhodčím řízení č. 19/2012 Sb. a ani ustanovení §4 odst. 4 z. r. ř. ve znění novely č. 19/2012 Sb. tedy nedopadá na rozhodčí smlouvy, jež byly uzavřeny do 31. 3. 2012.
V projednávané věci byly předmětné rozhodčí doložky uzavřeny dne 5. 3. 2010. S ohledem na shora uvedené proto nebyl dán požadavek na zápis rozhodce JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., na zápis do seznamu rozhodců.
Jde-li o další námitky povinného, že určení rozhodce JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., bylo pouze zastřením reálného určení rozhodcem společnosti Sdružení rozhodců, a. s., které bylo učiněno v neprospěch povinného jako spotřebitele, když právním zástupcem oprávněného je JUDr. Jan Šimeček, který působí ve Sdružení rozhodců, a. s., že rozhodci JUDr. Bc. Martinu Kulhánkovi, Ph.D., bylo doručováno do sídla Sdružení rozhodců, a. s., ve které je členem statutárního orgánu, a konečně že JUDr. Bc. Martin Kulhánek, Ph.D., opakovaně rozhoduje rozhodčí spory oprávněné, dovolací soud již ve svém usnesení ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, dospěl k závěru, že zákon o rozhodčím řízení a jím předznamenanou ochranu v předjímaném občanskoprávním sporném řízení nelze obcházet v představě, že lze ochranu nalézt v následném řízení exekučním; pakliže se tak má – až zde – stát, pak jen tehdy, je-li nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných (především ústavněprávních), tj. měl-li by být vykonán rozhodčí nález, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu. Takové mimořádně silné argumenty však dovolatel nevznesl.
Nelze přehlédnut, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1616/2014, dospěl k závěru, že rozhodčí smlouva, jíž se strany dohodly, že majetkový spor rozhodne jeden z několika jednoznačně (jmenovitě) určených rozhodců ad hoc s tím, že výběr jednoho z nich je na straně, která podá rozhodčí žalobu, je platným právním úkonem [k tomu srov. rovněž i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 9 Cmo 181/2012, který obstál i v ústavní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. II. ÚS 3413/12), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5642/2017].
V projednávané věci tedy odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu dospěl k závěru, že stanovení rozhodce konkrétním výčtem dvou fyzických osob, včetně jejich pořadí, nemůže založit neplatnost rozhodčí smlouvy. Skutečnost, že rozhodce JUDr. Bc. Martin Kulhánek, Ph. D., s účastníky komunikoval prostřednictvím adresy Sdružení rozhodců, a. s., není dostatečným podkladem pro závěr, který dovolatel předkládá, tedy že reálným rozhodcem ve věci bylo Sdružení rozhodců, a. s., a nikoliv JUDr. Bc. Martin Kulhánek, Ph.D. Tato skutečnost (a ani ve spojení s členstvím JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., ve statutárním orgánu společnosti Sdružení rozhodců, a. s.) není dostačující k úsudku, že rozhodcem reálně bylo Sdružení rozhodců, a. s., a nikoliv JUDr. Bc. Martin Kulhánek, Ph.D. Z písemného vyhotovení rozhodčích nálezů je naopak zřejmé, že jejich původcem je právě JUDr. Bc. Martin Kulhánek, Ph.D., a nikdo jiný, bez ohledu na to, kdo zajišťoval případný administrativní servis tomuto rozhodci.
Poukazuje-li dovolatel na skutečnost, že rozhodce JUDr. Bc. Martin Kulhánek, Ph.D., nebyl nezávislým rozhodcem proto, že jeho komunikační adresa je totožná se sídlem Sdružení rozhodců, a. s., a že zástupce oprávněné je stejně jako rozhodce JUDr. Bc. Martin Kulhánek, Ph.D., členem Sdružení rozhodců, a. s., a dále že rozhodce Kulhánek před vydáním vykonávaných rozhodčích nálezů rozhodoval spory oprávněné, dovolává se indicií možné ekonomické závislosti či provázanosti mezi rozhodcem a oprávněnou. Nejvyšší soud však již dříve zdůraznil, že princip nezávislého a nestranného rozhodování, jenž je určující pro rozhodování soudců, se uplatní i pro rozhodování rozhodců; k vyloučení rozhodce z projednání a rozhodnutí věci může pak dojít teprve tehdy, když je evidentní, že jeho vztah k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. Typicky jde o případy, kdy je rozhodce současně na straně účastníka řízení či svědka, resp. když by řízením či jeho výsledkem mohl být dotčen na svých právech; shodně to platí, má-li k účastníkům řízení příbuzenský, přátelský nebo zjevně nepřátelský vztah, příp. vztah zjevné ekonomické závislosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3150/2012, uveřejněný pod číslem 29/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017). Indicie uváděné dovolatelem bez dalšího nevedou k závěru, že rozhodce JUDr. Bc. Martin Kulhánek, Ph.D., byl vyloučen z projednání a rozhodnutí věci. Nelze se tedy ztotožnit se závěrem dovolatele, že ustanovení JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., rozhodcem bylo pouze formální a obcházelo smysl judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněného pod číslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10. Naopak je na místě konstatovat, že právní závěr odvolacího soudu o tom, že argumenty uváděné dovolatelem nejsou dostatečné k tomu, aby byla exekuce na základě předmětných rozhodčích nálezů JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., zastavena, je v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Namítá-li dovolatel, že rozhodce JUDr. Bc. Martin Kulhánek, Ph.D., údajně nesdělil povinnému při prvním úkonu, že v posledních třech letech rozhodoval spor některé ze stran, a přitom v minulosti pro oprávněnou rozhodoval velké množství sporů, a dovozuje-li z těchto skutečností jeho ekonomickou závislost na oprávněné, nelze přehlédnout, že námitka stojí na skutkových zjištěních, které odvolací soud vůbec neučinil. Odvolací soud se v dovoláním napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval tím, zda rozhodce JUDr. Bc. Martin Kulhánek, Ph.D., povinnému oznámil nebo neoznámil, že před vydáním rozhodčích nálezů rozhodoval ve sporech oprávněné, neboť povinný tuto skutečnost do řízení nevnesl. Jde tedy o do dovolacího řízení nepřípustně vnesenou novotu (srov. ustanovení §241a odst. 6 o. s. ř.). I kdyby se však nejednalo o nepřípustně vnesenou novou skutečnost a kdyby k dovolatelem vytýkanému pochybení na straně rozhodce JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., došlo a povinný na situaci zareagoval vznesením námitek uvedených v dovolání, nemohly by tyto námitky bez dalšího vést k závěru o vyloučení rozhodce JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., s ohledem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům (srov. ustanovení §8 odst. 1 z. r. ř. a shora uvedenou ustálenou judikaturu dovolacího soudu).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v §229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 6. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu