ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2216.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 2216/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného Steinecker & Steinecker Wirtschaftstreuhand und Steuerberatung GmbH , se sídlem v Rakouské republice, Schulstrasse 453, 8962 Gröbming, zastoupeného JUDr. Světlanou Vargovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Musorgského 1077/14, proti povinné J. V. , V., zastoupené JUDr. Josefem Červinkou, advokátem se sídlem v Novém Hrozenkově 843, pro 105 978,35 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Jiřího Trojanovského, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, se sídlem ve Frýdku-Místku, Farní 23, pod sp. zn. 143 EX 00439/11, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. dubna 2015, č. j. 9 Co 582/2015-201, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky (dále též „dovolací soud“) dovolání povinné ze dne 9. 5. 2015 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále „odvolací soud“) ze dne 13. 4. 2015, č. j. 9 Co 582/2015-201, jímž odvolací soud dílem odmítl odvolání povinné a dílem potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Jiřího Trojanovského, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek Místek, ze dne 9. 3. 2015, č. j. 143 EX 00439/11-189, o nařízení dražebního jednání, odmítá podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, neboť dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčila důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - §241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř), a rovněž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v §237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinné trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Vymezila-li dovolatelka přípustnost dovolání slovy, že „v tomto případě nevyřešená právní otázka odvolacím soudem musí být posouzena a napravena spravedlivým rozhodnutím mimo odvolací řízení jinak“, nevystihla ani jedno ze čtyř taxativních hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. (tj. zákon takto dovolatelkou formulovanou přípustnost dovolání nezná, je-li nezbytné řešení rozhodné právní otázky vždy spojovat s rozhodovací praxí dovolacího soudu, nikoli soudu odvolacího).
Námitky povinné vymezující se proti postupu odvolacího soudu (povinnou označené za „soudní libovůli“, neboť odvolací soud řádně neodůvodnil napadené usnesení, jehož „obecně použité věty v daném případě nutně musí urážet odbornou veřejnost“, rovněž důvody rozhodnutí jsou v nesouladu s výrokem) představují označení vad řízení, k nimž by dovolací soud přihlédl toliko v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), avšak samy o sobě nemohou založit důvod dovolání.
Kritika dovolatelky ve vztahu k posudku o ocenění exekučně postižených nemovitých věcí míří do předchozí a pravomocně ukončené fáze exekučního řízení (o určení ceny nemovité věci, k němuž důkazně slouží znalecký posudek – viz §336 a §336a o. s. ř.), z čehož vyplývá, že dovolatelka předkládá k řešení otázku, na níž dražební vyhláška a napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí (viz rovněž §237 o. s. ř., dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2016, sp. zn. 20 Cdo 1577/2017).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 6. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu