ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2220.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 2220/2018-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Land Oberösterreich , se sídlem v Linci, Bahnhofplatz 1, Rakouská republika, zastoupeného JUDr. Martinem Frimmelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, proti povinnému J. P. , A., zastoupenému Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Za Tiskárnou 327, pro 10 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 E 4/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 10. 2017, č. j. 5 Co 1067/2017-60, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 013,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Martina Frimmela, Ph.D.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 16. 3. 2017, č. j. 2 E 4/2017-30, nařídil výkon rozhodnutí a) přikázáním peněžité pohledávky, kterou má povinný za dlužníkem povinného společností P.M.H.- Invest & Trade spol. s r. o. z titulu odměny povinného jako jednatele dlužníka povinného, včetně odměny za minulá období, která dosud nebyla povinnému vyplacena, b) přikázáním peněžité pohledávky, kterou má povinný za dlužníkem povinného společností INAPO, s. r. o. z titulu odměny povinného jako jednatele dlužníka povinného, včetně odměny za minulá období, která dosud nebyla povinnému vyplacena, to vše k vymožení povinnosti povinného zaplatit oprávněnému částku 10 000 EUR s příslušenstvím tvořícím úroky z prodlení a náklady nalézacího řízení a náhradu nákladů oprávněného ve výkonu rozhodnutí. Současně uložil povinnému zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 38 001 Kč. Dále zavázal povinného a jeho dlužníka k povinnostem uvedeným pod výroky č. IV. až X. usnesení. Exekučním titulem je v souzené věci rozsudek pro zmeškání vydaný Zemským soudem ve Welsu, Rakouská republika, dne 16. 5. 2000, č. j. 3 Cg 249/99y, kterým byl povinný zavázán zaplatit oprávněnému 332 970,24 rakouských šilinků s 9% úrokem z prodlení od 1. 12. 1999 do zaplacení a náklady řízení 25 595 rakouských šilinků (podle přepočítacího koeficientu stanoveného ke dni 31. 12. 1998 1 EUR = 13,7603 ATS se jedná o částku 24 197,89 EUR a náklady řízení činí 1 860,06 EUR); oprávněná se domáhá provedení výkonu rozhodnutí jen pro částku 10 000 EUR s 9% úrokem z prodlení z této částky od 1. 12. 1999 do zaplacení a pro náklady nalézacího řízení 1 860,06 EUR. Okresní soud dospěl k závěru, že uvedený rozsudek lze vykonat, neshledal žádnou z okolností ve smyslu §15 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále též jen „ZMPS“), která by tomu bránila. Dodal, že v tomto případě se podmínka vzájemnosti nevyžaduje, neboť rozhodnutí nesměřuje proti občanu České republiky.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a povinnému uložil zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů odvolacího řízení 11 761,20 Kč. K námitce povinného, že vydání rozhodnutí brání překážka věci zahájené, neboť na území Rakouska jsou vedena další exekuční řízení, uvedl, že orgány povolané provádět výkon rozhodnutí v určitém státě jej mohou provádět jen na území tohoto státu, takže výkonu rozhodnutí prováděnému na území České republiky nemůže bránit překážka věci zahájené spočívající v exekučních řízeních vedených v Rakousku. K úvahám o tom, že oprávněný tím, že požádal o výkon rozhodnutí v České republice, se snaží obejít nařízený výkon rozhodnutí v Rakousku, dodal, že se jedná pouze o konstrukci povinného, která nemá žádnou oporu v platné právní úpravě. Dodal, že pro vedení exekuce není rozhodující ani skutečnost, v jakém státě má povinný evidenční, tedy podle povinného „trvalý“ pobyt; rozhodující je, že majetek povinného se nachází na území České republiky. K námitce povinného, že je rakouským státním příslušníkem, že jeho mateřským jazykem je němčina, a proto je pro něho napadené rozhodnutí nesrozumitelné, odvolací soud odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 19 Co 218/2013 (uveřejněný pod číslem 67/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle něhož není povinností soudu zajistit překlad jím vydaného rozhodnutí do jazyka, jemuž rozumí účastník řízení. Dodal, že povinný komunikuje se soudy podáními psanými bezchybnou češtinou.
Povinný dovozuje přípustnost dovolání z §237 o. s. ř., jejž cituje a jako dosud nevyřešené v rozhodovací praxi dovolacího soudu předkládá následující otázky:
1. Zda je možné vést výkon rozhodnutí spočívající v přikázání peněžité pohledávky z titulu odměny povinného jako jednatele dlužníka povinného na příjmy v České republice, ačkoliv zdaňování příjmů povinného probíhá v jiném státě Evropské unie.
2. Zda může být exekuční titul vydaný soudem v Rakouské republice v roce 2000 vykonán v České republice.
3. Zda při nařízení výkonu rozhodnutí z exekučního titulu vydaného v Rakouské republice v roce 2000 má být postupováno podle ZMPS.
Uvedl, že je zaměstnán v Rakousku a má rovněž příjmy v České republice. Z tohoto důvodu probíhá zdaňování jeho příjmu pouze v Rakousku. V souvislosti se zdaňováním jeho příjmu v Rakouské republice probíhají rovněž srážky ze mzdy i pro exekuční titul, který se oprávněný domáhá vykonat v České republice srážkami z jiných příjmů povinného. Má za to, že uvedený způsob srážek ze mzdy či postihování jiných jeho příjmů z titulu jednatelské funkce, které fakticky podléhají zdaňování v Rakouské republice a které jsou postihovány výkonem rozhodnutí již v Rakouské republice i ohledně příjmů v České republice, není možné provádět opakovaně a jedná se o duplicitní výkon rozhodnutí. Domnívá se, že odvolací soud se s touto jeho námitkou ve svém rozhodnutí nevypořádal. Současně podle jeho názoru nelze rozhodnutí vydané v Rakouské republice v roce 2000 v České republice vykonat. Je třeba vycházet ze zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Při nařizování výkonu rozhodnutí je rozhodující, kdy exekuční titul vznikl a zda byly splněny podmínky pro jeho nařízení v roce, kdy vznikl. Exekuční titul nelze uznat, neboť v době jeho vydání neexistovala ve smyslu §64 písm. e) zákona č. 97/1963 Sb. vzájemnost exekučních titulů. Pokud by bylo připuštěno vykonání takového exekučního titulu, jednalo by se o retroaktivní aplikaci ustanovení ZMPS. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že předmětem výkonu rozhodnutí vedeného v České republice jsou majetkové hodnoty dlužníka nacházející se v České republice, k jejichž postižení nemají rakouské orgány provádějící exekuci v Rakouské republice mezinárodní pravomoc. Vysvětlil, proč je dána příslušnost Okresního soudu v Českém Krumlově (dlužníci povinného mají sídlo v obci P., která náleží do obvodu Okresního soudu v Českém Krumlově). K možnosti posoudit vykonatelnost podle zákona č. 97/1963 Sb. odkázal na §123 odst. 2 ZMPS, jenž řeší užití zákona na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti ZMPS. K tomu s odkazem na §15 odst. 1 písm. f) ZMPS dodal, že vzájemnost se nevyžaduje, protože povinný je rakouským státním příslušníkem, a proto rozhodnutí rakouského soudu lze vykonat. Dodal, že i podle zákona č. 97/1963 Sb. by nebylo vyžadováno splnění podmínky vzájemnosti [§64 písm. e) cit. zákona]. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
V souzené věci je exekučním titulem rozsudek pro zmeškání vydaný dne 19. 6. 2000 Zemským soudem ve Welsu, č. j. 3 Cg 249/99y, jímž bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněnému 332 970,24 ATS s příslušenstvím. Oprávněný podal návrh na výkon tohoto rozhodnutí v rozsahu částky 10 000 EUR s příslušenstvím k Okresnímu soudu v Českém Krumlově dne 2. 2. 2017.
Podle §123 odst. 2 ZMPS pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí i nadále ustanovení dosavadních právních předpisů o pravomoci českých soudů. To platí i pro řízení ve věcech uznání a výkonu cizích rozhodnutí a cizích rozhodčích nálezů ohledně podmínek pro jejich uznání a výkon.
Jestliže vykonávací řízení v dané věci bylo zahájeno dne 2. 2. 2017 a ZMPS nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014, je zřejmé že se tento zákon použije pro posouzení, zda lze rozsudek vykonat [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1349/2016 (uveřejněné pod číslem 110/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Pokud povinný namítá, že je dán důvod pro odepření uznání exekučního titulu proto, že není zaručena vzájemnost, je třeba zdůraznit, že ta se nevyžaduje, nesměřuje-li cizí rozhodnutí proti státnímu občanu České republiky nebo české právnické osobě [§15 odst. 1 písm. f) ZMPS]. Tak tomu je v souzené věci, neboť povinný je státním občanem Rakouské republiky.
Výkon cizího rozhodnutí se provede způsoby upravenými o. s. ř.; v daném případě byl k návrhu oprávněného nařízen výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky. Při nařízení výkonu rozhodnutí je podstatné, zda jsou splněny podmínky jeho nařízení. Otázka, zda a jak je zdaňována odměna, kterou povinný dostává jako jednatel společností, není relevantní.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 a §142 odst. 1 o. s. ř. Protože oprávněný měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, jež sestávají z odměny za jeden úkon právní služby advokáta (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 4 670 Kč [sazba z tarifní hodnoty 253 250 Kč odpovídající částce 10 000 EUR ke dni 11. 4. 2018 podle kurzu vyhlášeného Českou národní bankou; §1 odst. 2, §6 odst. 1, §8 odst. 1, §7 bod 6, §11 odst. 3, odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést, ve výši 1 043,70 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.), celkem tedy 6 013,70 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 8. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová Ph.D.
předsedkyně senátu