ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2290.2018.2
sp. zn. 20 Cdo 2290/2018-271
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné OSPEN s.r.o. se sídlem v Přelouči, Hradecká č. 1383, identifikační číslo osoby 25262823, proti povinnému Z. S. , L., zastoupenému Mgr. Jindřichem Pastrňákem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Palackého č. 61, za účasti manželky povinného V. S., L., pro 96 275,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 EXE 557/2016, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 22. srpna 2017, č. j. 15 Co 367/2017-171, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře ze dne 22. srpna 2017, č. j. 15 Co 367/2017-171, a usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 12. července 2017, č. j. 5 EXE 557/2016-153, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Pelhřimově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 12. 7. 2017, č. j. 5 EXE 557/2016-153, zamítl návrh povinného a manželky povinného na určení neúčinnosti doručení usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 10. 5. 2017, č. j. 5 EXE 557/2016-138, jehož výrokem I. částečně došlo k zastavení exekuce prodejem vozidla M. F., výrokem II. byl zamítnut návrh manželky povinného na „zastavení provedení“ exekuce prodejem movitých věcí specifikovaných v exekučním příkazu JUDr. Lukáše Jíchy ze dne 10. 6. 2016, č. j. 203 Ex 158887/16-22, výrokem III. byl zamítnut návrh manželky povinného na úplné zastavení exekuce a výrokem IV. soud rozhodl, že oprávněná nemá vůči manželce povinného právo na náhradu nákladů řízení o návrhu manželky povinného na zastavení exekuce; soud prvního stupně současně zamítl návrh povinného a manželky povinného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 10. 5. 2017, č. j. 5 EXE 557/2016-138 (dále též jen „předmětné usnesení“). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že předmětné usnesení bylo povinnému i manželce povinného poštovním doručovatelem doručeno do vlastních rukou oproti jejich podpisu dne 11. 5. 2017, do místa jejich bydliště. Institut neúčinnosti doručení dopadá na případy, kdy k doručení došlo tzv. fikcí doručení, z důvodu odstranění její přílišné tvrdosti a v případě existence omluvitelného důvodu; v projednávané věci však k doručení fikcí nedošlo, proto nelze ani vyslovit neúčinnost doručení předmětného usnesení.
K odvolání povinného a manželky povinného Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 22. 8. 2017, č. j. 15 Co 367/2017-121, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci nelze vyslovit neúčinnost předmětného usnesení, neboť toto usnesení bylo odvolatelům doručeno přímo do vlastních rukou.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá zejména, že ustanovení §50d občanského soudního řádu neomezuje možnost vyslovení neúčinnosti doručení na případy doručení fikcí; naopak možnost vyslovit neúčinnost doručení je dle ustanovení §50d občanského soudního řádu vázána pouze na existenci omluvitelného důvodu, pro který se účastník nemohl seznámit s doručovanou písemností. Dle zákonného znění tak může být vyslovena neúčinnost doručení písemnosti doručené jakýmkoliv způsobem (tedy i písemnosti doručené do vlastních rukou). Institut neúčinnosti doručení se tedy dle dovolatele uplatní v případě, kdy doručení písemnosti proběhlo formálně správně, jako tomu bylo i v projednávané věci, a soud se má zabývat skutečností, zda existoval omluvitelný důvod, pro který se účastník nemohl s doručovanou písemností seznámit, k čemuž však odvolací soud v projednávané věci nepřihlížel, ačkoliv se dovolatel pro svou přechodnou zdravotní indispozici nemohl s doručovanou písemností seznámit. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, zda je využitelný institut neúčinnosti doručení ve smyslu §50d o. s. ř. i v případě, že k doručení písemnosti nedošlo tzv. náhradním způsobem (srov. §49 odst. 4 o. s. ř., §50 odst. 1 o. s. ř.), ale přímo odevzdáním adresátu do vlastních rukou oproti podpisu, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, přezkoumal dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinného je opodstatněné.
Podle §50d odst. 1 o. s. ř. na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu.
Podle §50d odst. 2 o. s. ř. omluvitelným důvodem podle odstavce 1 nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje, skutečnost, že v případě podnikající fyzické osoby a právnické osoby se na adrese pro doručování nikdo nezdržuje.
Účelem institutu tzv. relativní (naříkatelné) neúčinnosti doručení podle §50d o. s. ř. je zabránit nepřiměřené tvrdosti, kterou by účastníku (adresátu) mohlo přinést doručení soudní písemnosti pro případ, že se adresát s doručovanou písemností neseznámil z omluvitelného důvodu. Možnost adresáta seznámit se s doručovanou písemností nelze ztotožňovat se samotným doručením písemnosti, protože z ustanovení §50d odst. 1 o. s. ř. je zjevné, že zákon mezi těmito pojmy rozlišuje. K seznámení se adresáta se zásilkou proto nedojde již doručením písemnosti, ale tím, že adresát po doručení písemnosti aktivně koná tak, aby zjistil obsah doručované písemnosti; k tomu je třeba, aby adresát byl této poznávací činnosti reálně schopen. Z právě uvedeného tedy vyplývá, že i v případě, že soudní písemnost byla adresátu doručena přímo do vlastních rukou, není vyloučeno, že soud k návrhu adresáta rozhodne o neúčinnosti doručení této písemnosti, jestliže se adresát s písemností nemohl z omluvitelného důvodu seznámit (§50d odst. 1 o. s. ř.).
Při úvaze, zda je na místě využít institutu relativní neúčinnosti doručení podle §50d odst. 1 o. s. ř., je namístě rozlišovat dlouhodobou a krátkodobou neschopností adresáta seznámit se s doručovanou písemností. Dlouhodobá neschopnost adresáta seznámit se s doručenou písemností zpravidla nastává v souvislosti s celkovou nezpůsobilostí adresáta samostatně jednat před soudem. Za takových okolností je na místě uzavřít, že písemnost nebyla řádně doručena proto, že soud s účastníkem nejednal prostřednictvím opatrovníka, jenž mu měl být ustanoven podle §29 odst. 3 o. s. ř. V těchto případech nastává tzv. absolutní neúčinnost doručení bez toho, aby bylo na místě rozhodnout podle §50d o. s. ř. Naopak je-li neschopnost účastníka seznámit se s doručovanou písemností jen krátkodobá (například následkem přechodně zhoršeného zdravotního stavu), je na místě vyslovit relativní neúčinnost doručované písemnosti ve smyslu §50d o. s. ř. Je však na adresátu, aby on sám doložil tuto přechodnou a pro něj nepřeklenutelnou indispozici.
V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno, že předmětné usnesení bylo povinnému poštovním doručovatelem doručeno do vlastních rukou oproti jeho podpisu dne 11. 5. 2017, do místa jeho bydliště. Odvolací soud dovodil, že v projednávané věci nemůže být vyslovena neúčinnost doručení předmětného usnesení, neboť ji lze vyslovit pouze v případě náhradního doručení ve smyslu §49 odst. 4 o. s. ř. či §50 odst. 1 o. s. ř., aniž by se zabýval otázkou, zda v projednávané věci nebyl dán omluvitelný důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení předmětného usnesení. Ze shora uvedeného se však podává závěr, že namítá-li povinný (který tuto námitku vznesl i před odvolacím soudem), že doručovanou písemnost sice převzal, avšak s ohledem na svůj zdravotní stav nebyl přechodně schopen se s ní seznámit, je třeba se touto námitkou zabývat a zjistit, zda není dán omluvitelný důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení ve smyslu §50d o. s. ř. i v případě, že písemnost byla povinným prokazatelně převzata. Závěr odvolacího soudu, že není dán důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení předmětného usnesení, tedy vychází s nesprávného výkladu §50d odst. 1 o. s. ř., a proto je i předčasný.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení zrušil (srov. §243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Pelhřimově) k dalšímu řízení (srov. §243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 8. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu