ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2303.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 2303/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné MONETA Auto, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Vyskočilova č. 1422/1a, identifikační číslo osoby 60112743, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída č. 15/16, proti povinnému M. S. , P., zastoupenému Mgr. Dagmar Soukupovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Perlová č. 68/7, za účasti zástavního věřitele Gentar s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Slavíkova č. 1568/23, identifikační číslo osoby 24307319, zastoupeného Mgr. Zuzanou Hájkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Slavíkova č. 1568/23, pro 88 660 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn 203 EX 16669/09, o dovolání zástavního věřitele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. září 2017, sp. zn. 11 Co 330/2017, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha, Exekutorský úřad Přerov, usnesením ze dne 13. 6. 2017, č. j. 203 EX 16669/09-112, rozhodl, že z rozdělované podstaty ve výši 1 292 440 Kč se uspokojují přihlášené pohledávky v tomto pořadí a výši:
1. V první skupině se uspokojuje pohledávka soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy na náhradě nákladů exekuce ve výši 206 486 Kč k hotovému zaplacení.
2. Ve druhé skupině se neuspokojuje žádná pohledávka.
3. Ve třetí skupině se uspokojuje pohledávka oprávněné MONETA Auto, s. r. o. (dříve GE Money Auto s. r. o.) ve výši 247 694,46 Kč a náklady právního zastoupení oprávněné ve výši 11 785 Kč k hotovému zaplacení.
4. Ve třetí skupině se částečně upokojuje pohledávka zástavního věřitele Gentar s. r. o. ve výši 826 474,54 Kč k hotovému zaplacení (výrok I.).
Dále soudní exekutor rozhodl, že dnem právní moci tohoto usnesení ze zákona podle ust. §337h odst. 1 a 2 o. s. ř. zanikají všechna zástavní práva, věcná práva a nájemní práva na uvedených vydražených nemovitých věcech (výrok II.).
K odvolání zástavního věřitele Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Co 330/2017, usnesení soudního exekutora potvrdil. Po skutkové stránce uzavřel, že exekuce byla k vymožení pohledávky oprávněné nařízena usnesením Okresního soudu v Plzni ze dne 10. 6. 2009, č. j. 74 Nc 2302/2009-8, které nabylo právní moci dne 3. 3. 2010, a to na základě návrhu oprávněné došlého soudnímu exekutorovi dne 26. 5. 2009 (den rozhodný pro pořadí pohledávky oprávněné při rozvrhu výtěžku rozdělované podstaty). Podáním ze dne 19. 1. 2017, došlým soudnímu exekutorovi dne 20. 1. 2017, společnost Gentar s. r. o. jako zástavní věřitel přihlásila svou pohledávku jako pohledávku zajištěnou zástavním právem k předmětu dražby. Ke své přihlášce připojila listiny prokazující pohledávku, a to zejména smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru s dodatkem uzavřenou dne 18. 11. 2013 s bratrem povinného jako dlužníkem a zástavní smlouvu uzavřenou dne 18. 11. 2013 s matkou povinného jako zástavním dlužníkem s právními účinky vkladu ke dni 20. 11. 2013. Soud uzavřel, že v první skupině byla správně podle ust. §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s ust. §66 odst. 7 ex. řádu v plném rozsahu uspokojena pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce. Ve druhé skupině pak nebyla přihlášena žádná pohledávka a soudní exekutor zcela správně zařadil pohledávku zástavního věřitele Gentar s. r. o. do třetí skupiny dle ust. §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. Protože v rámci všech pohledávek patřících do třetí skupiny měla s ohledem na datum zahájení exekučního řízení nejlepší pořadí pohledávka oprávněné, byla plně uspokojena. Pohledávka zástavního věřitele pak s ohledem na datum vzniku zástavního práva získala druhé pořadí v téže skupině, proto soudní exekutor správně podle ust. §337c odst. 2 o s. ř. rozvrhl zbývající část výtěžku dražby ve výši 823 474,54 Kč na částečnou úhradu pohledávky zástavního věřitele. Rozdělovaná podstata tak byla provedeným rozvrhem zcela vyčerpána a žádné další pohledávky z ní již nemohly být uspokojeny. Hledisko, podle kterého se určí pořadí každé jednotlivé pohledávky ve skupině, je upraveno v ust. §337c odst. 5 o. s. ř. a stejně jako v případě kritérií pro rozdělení pohledávek do skupin, není zde třeba opakovat dostatečně jasný text zákona, který nepřináší praktické výkladové problémy a je možno na něj odkázat.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal zástavní věřitel dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že bylo nesprávně posouzeno pořadí uspokojení dovolatele a oprávněné z předmětné rozdělované podstaty. Dovolatel nemohl nijak ovlivnit to, že se v důsledku úmrtí zástavce, tj. matky povinného, zástava dostala do majetkové sféry povinného a nemohl zabránit situaci, kdy předmět zástavy nabyl dlužník, proti kterému je vedena exekuce staršího data, než je zástavní právo dovolatele. Napadené rozhodnutí tak zcela popírá smysl institutu zástavního práva jakožto ochrany zástavního věřitele a jistotu, že jeho pohledávka bude případně uspokojena z prodeje zástavy. Dle dovolatele se na danou věc nevztahuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1092/2013, a ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5672/2016, neboť v dané věci se nejedná o situaci, kdy povinný nabyl majetek porušením zákazu uvedeného v ust. §44a odst. 1 ex. řádu, ale nabyl jej děděním. Dovolatel je přesvědčen, že by se v dané věci nemělo striktně aplikovat formální znění ust. §337c odst. 5 o. s. ř., ale toto ustanovení by mělo být vykládáno rovněž za použití základních zásad občanského soudního řízení. Odvolací soud se měl s ohledem na spravedlivé uspořádání vztahů vypořádat s tím, zda nedochází k nepřiměřenému porušování práv a právem chráněných zájmů dovolatele a zda mu není odepřena spravedlivá ochrana jeho práv chráněných zákonem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1092/2013, a ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 20 Cdo 555/2013, uvedl, že pokud jde o způsob rozdělení rozdělované podstaty, je třeba se jednoznačně řídit ust. §337c o. s. ř. a u pohledávek stejné skupiny pak pořadím podle odstavce 5 téhož ustanovení i v případě, že povinný nabyl spoluvlastnický podíl k nemovitostem po zahájení exekuce na jeho majetek. Proto je v dané věci pro pořadí pohledávky oprávněné rozhodný den, kdy bylo exekuční řízení zahájeno, a pro pořadí pohledávky zástavního věřitele den vzniku zástavního práva.
K námitce dovolatele, že „soud je oprávněn při aplikaci §337c odst. 5 o. s. ř. rovněž posuzovat okolnosti případu a ve věci rozhodnout v souladu se základními zásadami občanského soudního řízení“ a zabránit „mechanické aplikaci ust. §337c odst. 5 o. s. ř.“, nelze než dodat, že i dovolací soud je vázán zákonem a nemůže jej interpretovat ve zcela zjevném rozporu s jeho výslovným zněním. Při aplikaci právního ustanovení je totiž nutno prvotně vycházet z jeho doslovného znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např. více interpretací), jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoliv pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 300/2010).
Z výše uvedeného plyne, že dovolání zástavního věřitele není přípustné, Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, když se neztotožnil se závěrem dovolatele, že jím předestřená právní otázka dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena a ani na základě obsahu dovolání neshledal, že by bylo na místě již existující rozhodovací praxi Nejvyššího soudu přehodnotit.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle ustanovení §243b, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §142 odst. 1 o. s. ř.; dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný, avšak vznik nákladů řízení na straně oprávněné a povinného se ze spisu nepodává.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 9. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu