ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2306.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 2306/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného nezl. A. K. , T., zastoupeného zákonnou zástupkyní H. M., T., zastoupenou JUDr. Vlastimilem Burešem, advokátem se sídlem v Mostech u Jablunkova 13, proti povinnému M. K. , T., zastoupenému JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Přívozská 703/10, pro 9 100 Kč dlužného výživného a pro běžné výživné 2 600 Kč měsíčně, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, pod sp. zn. 203 Ex 11515/14, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. prosince 2017, č. j. 10 Co 684/2017-175, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 12. 2017, č. j. 10 Co 684/2017-175, potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 19. 5. 2017, č. j. 203 Ex 11515/14-162, jímž byl zamítnut návrh povinného na „vyslovení neúčinnosti doručení veškerých písemností v rámci této exekuce“.
Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „z. ř. s.“), se s účinností tohoto zákona přesunula z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do ustanovení §30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o exekuční řízení ve věcech výživného, upravené v části druhé hlavě páté (§511 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona, a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení §30 z. ř. s., dovolání není přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, ze dne 1. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 2888/2016, nebo ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017); Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 8. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu