ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2523.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 2523/2018-512
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Diners Club CS, s. r. o. , se sídlem v Bratislavě, Nám. Slobody č. 11, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 35757086, zastoupené Mgr. Petrem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská č. 445/6, proti povinné R. J. , D., zastoupené Mgr. Zuzanou Beranovou, advokátkou se sídlem v Lysé nad Labem, Ke Střelnici č. 2072, pro 3 519 400,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 EXE 7/2016, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2017, č. j. 17 Co 297,298/2017-433, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 22. června 2017, č. j. 8 EXE 7/2016-255, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, vedené soudním exekutorem JUDr. Alešem Bayerem, Exekutorský úřad Praha 2, na základě pověření Okresního soudu v Kladně ze dne 5. dubna 2016, č. j. 8 EXE 7/2016-59. Dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro zastavení exekuce, neboť notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, který je v dané věci exekučním titulem, je platný a má veškeré formální náležitosti vyžadované zákonem.
Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 22. června 2017, č. j. 8 EXE 7/2016-259, uložil povinné povinnost uhradit České republice, do pokladny Okresního soudu v Kladně, na znalečném zálohovaném státem, částku ve výši 7 268 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
K odvolání povinné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. listopadu 2017, č. j. 17 Co 297,298/2017-433, výrokem I. změnil usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 22. června 2017, č. j. 8 EXE 7/2016-255, tak, že danou exekuci částečně zastavil co do vymáhané jistiny ve výši 39 172,87 Kč, úroku z prodlení ve výši 5 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 2,5 % měsíčně z částky 39 172,87 Kč od 20. února 2016 do zaplacení; v ostatním napadené usnesení potvrdil. Dále odvolací soud výrokem II. potvrdil usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 22. června 2017, č. j. 8 EXE 7/2016-259, a výrokem III. uložil povinné povinnost zaplatit České republice – Krajskému soudu v Praze na náhradu nákladů odvolacího řízení státu částku ve výši 1 694 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odvolací soud po provedení zevrubného dokazování shledal důvodným návrh povinné na zastavení exekuce co do částky 39 172,87 Kč podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. s. ř“, které povinná prokazatelně zaplatila před podáním exekučního návrhu a co do částky 5 000 Kč v souladu s ustanovením §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., neboť tato platba byla realizována po podání exekučního návrhu. Ve zbytku odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nebyly splněny podmínky pro zastavení exekuce.
Usnesení odvolacího soudu v části výroku I. za středníkem, výroků II. a III. napadla povinná dovoláním, ve kterém (mimo jiné) namítala, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky náležitostí přistoupení k dluhu a existence či neexistence uznání dluhu a jeho náležitostí a důsledků, a to konkrétně od usnesení dovolacího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016 a rozsudku dovolacího soudu ze dne 26. září 2012, sp. zn. 33 Cdo 4036/2011. Dovolatelka dále rozporuje výši peněžitého závazku, který je v exekučním řízení vymáhán a rovněž nesprávně uvedenou adresu dovolatelky v notářském zápise. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání nemůže založit odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016, ani na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2012, sp. zn. 33 Cdo 4036/2011, neboť jsou na předmětnou věc nepřiléhající. V prvním zmíněném usnesení dospěl dovolací soud k závěru, že exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti nelze považovat za způsobilý exekuční titul,
nebyly-li v exekučním titulu určitě a jednoznačně identifikovány rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá, „přičemž pouhý odkaz na smlouvu o půjčce bez bližšího specifikování této smlouvy například datem jejího uzavření apod. nestačí“. Ve druhém zmiňovaném rozsudku bylo projednáváno uznání dluhu z právního úkonu, který byl simulován, přičemž zde dovolací soud k závěru, že důvod uznávaného dluhu musí být z textu listiny objektivně seznatelný a nezaměnitelný, tzn. nevzbuzovat pochybnosti ani mezi nezúčastněnými osobami, o jaký konkrétní dluh se jedná. V posuzované věci je exekuce vedena na základě notářského zápisu ze dne 30. prosince 2015, sp. zn. NZ 1301/2015, N 1167/2015, a notářského zápisu ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. NZ 9/2016, N 1167/2015, z nichž vyplývá, že dluh vznikl ze smlouvy o vydání a vedení mezinárodní platební karty Diners Club – Lodged Account ze dne 5. října 2010, na jejímž základě Diamond Travel s. r. o. se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí č. 5/28, identifikační číslo osoby 27567851 (dále též jen „původní dlužník“), užívala platební kartu s odloženou splatností a vznikla jí povinnost uhradit ve sjednané lhůtě platby, které oprávněná realizovala na její účet, a dále z nich vyplývá, že oprávněná s povinnou prohlásily, že povinná přistoupila k dluhu Diamond Travel s. r. o. v plném rozsahu a zároveň se zavázala, že tento dluh uhradí a stává se dlužníkem vedle Diamond Travel s. r. o. a zavázala se splnit dluh, ke kterému přistoupila, společně a nerozdílně s původním dlužníkem. Lze tak uzavřít, že na rozdíl od dovolatelkou citovaných rozhodnutí je v projednávané věci právní důvod plnění v exekučním titulu specifikován dostatečnou identifikací smlouvy o vydání a vedení mezinárodní platební karty (přičemž v průběhu řízení nevyvstal důvod pochybovat o tom, zda k tomuto právnímu jednání skutečně došlo) a rovněž výše uznávaného dluhu je seznatelná již z textu listiny. Dovolatelka se proto mýlí, domnívá-li se, že obecné soudy postupovaly v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť v posuzovaném případě postupovaly zcela v souladu s jejími závěry, a není důvod, aby se v tomto směru dovolací soud od své rozhodovací praxe odchýlil. Dovolací soud se rovněž ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že ani absence listin o navýšení limitu platební karty nezbavuje dlužníka povinnosti vrátit poskytnuté finanční prostředky, které byly realizovány na jeho účet.
Pokud jde o další námitky dovolatelky, týkající se nesrovnalostí ohledně skutečného čerpání finančních prostředků z mezinárodní platební karty, přečerpání limitu platební karty jednáním třetích osob a uvedení chybné adresy dovolatelky v notářském zápisu, nelze než dospět k závěru, že dovolatelka ohledně uvedených námitek nevymezila dovolací důvod způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., neboť jejich podstatou je spíše nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu a s hodnocením provedených důkazů, a nezávisí tak na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva.
S ohledem na výše uvedené proto v dovolacím řízení nelze pokračovat a Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolání směřuje též proti výroku II. napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 22. června 2017, č. j.
8 EXE 7/2016-259, jímž soud prvního stupně uložil povinné povinnost uhradit znalečné. V této části je dovolání nepřípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř., podle něhož dovolání není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 8. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu