ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2772.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 2772/2018-85
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Heineken Česká republika, a. s. , se sídlem v Krušovicích, U Pivovaru 1, identifikační číslo osoby 45148066, zastoupené Mgr. Petrou Beaver, advokátkou se sídlem v Praze 4, Pod Vilami 747/10, proti povinným 1) P. N., B., zastoupenému JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, a 2) J. Š., B., za účasti manželky povinného 1) B. N., B., zastoupené JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, pro 306 040 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 78 EXE 430/2015, o dovolání povinného 1) a manželky povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2018, č. j. 12 Co 472/2017-69, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 24. 7. 2017, č. j. 78 EXE 430/2015-56, zastavil řízení o návrhu povinného 1) a jeho manželky na zastavení exekuce ze dne 5. 6. 2017 a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů této části řízení.
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení exekuce (výrok I.) a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil (výrok II.). Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, že povinný a jeho manželka již dříve uplatnili námitku materiální nevykonatelnosti exekučního titulu a o tomto jejich návrhu již bylo pravomocně rozhodnuto (návrh na zastavení exekuce byl zamítnut usnesením Městského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2015, č. j. 78 EXE 430/2015-26, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 12 Co 652/2015). Rozhodování o nákladech řízení spadá pod režim ustanovení §88 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.
Povinný 1) a jeho manželka napadli rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním. Mají za to, že odvolací soud nesprávně aplikoval otázku existence překážky rei iudicatae. Namítají, že doposud nebylo řádně rozhodnuto o jejich námitce materiální nevykonatelnosti exekučního titulu, protože v předchozím řízení o zastavení exekuce soud řešil pouze námitky ve vztahu ke způsobilosti výzvy exekutora k plnění. Návrh na zastavení exekuce podaný dne 5. 6. 2017 proto nelze považovat za totožný a věc hodnotit jako rei iudicatae. Proti povinnému 1) nelze vést exekuci pro částku 255 033 Kč, protože tuto povinnost mu nestanoví žádný pravomocný výrok soudního rozhodnutí. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání nelze dovodit, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); k účelu vymezení předpokladů přípustnosti viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, zejm. body 31 až 39].
Protože dovolání má vady, které nebyly v době trvání lhůty k dovolání odstraněny, a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 8. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu