ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2966.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 2966/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v exekuční věci oprávněné VŠEOBECNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY se sídlem v Praze 3, Orlická č. 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému M. Š. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Martinem Žákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova č. 203/23, pro 92 831 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 EXE 732/2015, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2016, č. j. 14 Co 144/2016-60, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 pověřením ze dne 9. března 2015, č. j. 68 EXE 732/2015-13, pověřil soudního exekutora Mgr. Daniela Vlčka, Exekutorský úřad Praha 7 (dále jen „soudní exekutor“), vedením exekuce na majetek povinného podle výkazu nedoplatků oprávněné ze dne 10. ledna 2013, č. j. 1941300420 (dále jen „exekuční titul“), k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 92 831 Kč s příslušenstvím.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 28. ledna 2016, č. j. 68 EXE 732/2015-42, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce s odůvodněním, že povinný v návrhu podaném z důvodů uvedených v ustanovení §268 odst. 1 písm. a), e) a h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neuvádí žádné údaje, pro které by exekuce byla nepřípustná. Zejména neuvádí nic, co by zpochybňovalo vykonatelnost exekučních titulů. K povinným tvrzené nemajetnosti soud uvedl, že finanční a majetkové poměry zkoumá soudní exekutor, který, pokud zjistí, že exekuci nelze žádným způsobem vymoci a současně že nelze předpokládat upravení poměrů povinného v budoucnu, dá soudu podnět k zastavení exekuce pro nemajetnost, který následně soud posoudí. V této věci ovšem podnět soudního exekutora podán nebyl. Skutečnost, že povinný předkládá potvrzení o tom, že nepobírá sociální dávky a je evidován na úřadu práce, proto nepostačují k zastavení exekuce pro nemajetnost povinného. Povinný je navíc v produktivním věku a mohl by být zaměstnán či by mohl začít pobírat důchod. Nelze také vyloučit získání jiných majetkových hodnot (dědění, dar apod.).
K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesení Obvodního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2016, č. j. 68 EXE 732/2015-42, potvrdil. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011, uvedl, že zastavení exekuce přichází v úvahu toliko v případě objektivně zjištěné nemajetnosti povinného. Podnět k zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti povinného podává soudní exekutor, nikoliv sám povinný. Jestliže povinný z tohoto důvodu navrhne zastavení exekuce, soud si od exekutora vyžádá zprávu mj. o tom, jaký majetek povinného zjistil a dále zjistí jeho stanovisko k zastavení exekuce. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci soudní exekutor se zastavením exekuce nesouhlasil, exekuce běží pouze krátkou dobu (doposud nebyly provedeny veškeré lustrace) a nelze vyloučit změnu poměrů povinného, případné zastavení exekuce pro nemajetnost by proto bylo předčasné.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný prostřednictvím svého někdejšího zástupce v celém rozsahu dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. září 2017, sp. zn. 20 Cdo 2480/2017, odmítl jako nepřípustné, neboť v něm povinný v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.) neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.).
Ústavní soud nálezem ze dne 13. července 2018, sp. zn. I. ÚS 4120/17, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, č. j. 20 Cdo 2480/2017-183, zrušil, společně s tím zrušil i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, č. j. 20 Cdo 2481/2017-185.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2967/2018, byl povinnému v řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2016, č. j. 14 Co 144/2016-60, ustanoven zástupce Mgr. Martin Žák, advokát se sídlem v Praze 5, Štefánikova č. 203/23, který byl následně Nejvyšším soudem usnesením ze dne 11. září 2018, sp. zn. 20 Cdo 2966/2018, vyzván, aby se vyjádřil k již podanému dovolání povinného ze dne 1. srpna 2016. Nově ustanovený zástupce povinného podáním ze dne 31. října 2018 nahradil dovolání povinného ze dne 1. srpna 2016. Uvedl, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. dubna 2012, č. j. 68 EXE 1039/2012-12, byla proti povinnému nařízena exekuce, jejímž provedením byl pověřen týž soudní exekutor jako v posuzované věci. Tato exekuce je vedena již více než 4 roky bezvýsledně a to i přes neustále probíhající lustrace. Odvolací soud však při rozhodování o zastavení exekuce z důvodu podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. k úkonům soudního exekutora učiněným v rámci jiné exekuce vedené týmž soudním exekutorem proti témuž povinnému nepřihlédl. Pokud by tak učinil, závěr o předčasnosti zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti by nebyl na místě. Nadto upozornil, že povinný se v rámci nařízené exekuce domáhal zastavení exekuce z důvodů uvedených v ustanovení §268 odst. 1 písm. a), e) a h) o. s. ř. Soud prvního stupně ohledně důvodu podle ustanovení §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dospěl k závěru, že povinný neuvedl žádné údaje pro zpochybnění exekučního titulu. Obdobně podle názoru soudu prvního stupně neuvedl ani žádné relevantní důvody, pro které by exekuce byla nepřípustná podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. K tomuto závěru soud prvního stupně dospěl, aniž by ve věci nařídil ústní jednání. Povinný má za to, že jednak bylo na místě nařídit ústní jednání a jednak jej v takovém případě měl soud prvního stupně vyzvat k doplnění svého návrhu a ke skutečnosti, že tak neučinil, měl následně přihlédnout odvolací soud. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2016, č. j. 14 Co 144/2016-60, stejně jako usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. ledna 2016, č. j. 68 EXE 732/2015-42, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že věc nově projedná i jiný samosoudce.
Za popsaného stavu Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též je „ex. řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.
Podá-li povinný návrh na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a exekutor návrhu nevyhoví, je soud povinen o tomto návrhu rozhodnout (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. říjen 2006, sp. zn. 20 Cdo 1062/2005, a ze dne 27. říjen 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008). Za tímto účelem si soud před věcným rozhodnutím o návrhu povinného na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. od soudního exekutora vyžádá stanovisko a zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, případně jaká je jeho hodnota, a jaké jsou náklady exekuce; na podkladě takto nebo i jinak zjištěných skutečností pak posoudí důvodnost návrhu povinného (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, ze dne 19. října 2011, sp. zn. 20 Cdo 3434/2010, nebo ze dne 28. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016).
Soudem vyžádaná zpráva exekutora o tom, jaký majetek povinného byl dosud zajištěn a jaké je stanovisko exekutora k návrhu na zastavení exekuce, tedy slouží jen jako přímý zdroj informací pokud jde o sdělení exekutora, které kroky hodlá v budoucnosti učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem. Soud je povinen při posouzení důvodnosti návrhu povinného na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přihlédnout rovněž k obsahu spisu (včetně spisu exekutora), neboť skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce zjišťuje z úřední povinnosti. Obsah exekučního spisu je třeba vyhodnotit v jeho úhrnu. Pokud tak soud neučiní, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné. Stejný závěr platí i v případě, kdy soud o návrhu na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. rozhodne, aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu nebo takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, a zde citovaná judikatura).
V posuzované věci dovolatel namítá, že odvolací soud při rozhodování o zastavení exekuce z důvodu podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nepřihlédl k úkonům (doposud provedeným lustracím) soudního exekutora učiněným v rámci jiné týmž soudním exekutorem proti témuž povinnému vedené exekuci.
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 29. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, uvedl, že množství neúspěšně skončených exekucí může za určitých okolností přispět k celkovému obrazu o majetkových poměrech povinného, nejde ovšem o informaci natolik určující, bez které by soud nemohl dospět k adekvátnímu závěru. Rozhodnými prameny jsou především podklady o majetkových poměrech a úkonech provedených v rámci konkrétního exekučního řízení.
Na základě výše řečeného lze konstatovat, že obecné soudy postupovaly zcela v souladu s výše uvedenou judikaturní praxí Nejvyššího soudu, jestliže dospěly k závěru, že důvod podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zde (nyní) nebyl dán, když v posuzované věci doposud nebyly provedeny veškeré lustrace majetku povinného, neboť exekuce je vedena jen krátkou dobu (ke dni rozhodování odvolacího soudu teprve jeden rok). Nejvyšší soud proto dovolání povinného jako nepřípustné (viz shora) podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu