ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2967.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 2967/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné VŠEOBECNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY se sídlem v Praze 3, Orlická č. 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému M. Š. , P., pro 92 831 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 EXE 732/2015, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. prosince 2016, č. j. 14 Co 491/2016-128, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. prosince 2016, č. j. 14 Co 491/2016-128, se mění tak, že usnesení soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že soud ustanovuje povinnému v řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2016, č. j. 14 Co 144/2016-60, zástupce Mgr. Martina Žáka, advokáta se sídlem v Praze 5, Štefánikova č. 203/23.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 17. října 2016, č. j. 68 EXE 732/2015-108, přiznal povinnému osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (výrok I.), současně s tím však zamítl návrh povinného na ustanovení zástupce k sepsání dovolání o ochraně zájmů povinného (výrok II.) a povinného vyzval, aby si ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení shora specifikovaného usnesení zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2016, č. j. 14 Co 144/2016-60.
K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. října 2016, č. j. 68 EXE 732/2015-108, ve výroku II. změnil tak, že se povinnému ustanovuje zástupce pro dovolací řízení a to JUDr. Jiří Tvrdek, advokát, se sídlem v Praze 4, Semitská č. 3292/6. K námitkám dovolatele uvedl, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2016, č. j. 14 Co 144/2016-60, již bylo vydáno za situace, kdy povinnému byl ustanoven zástupce pro dovolací řízení, a bylo jednáno o jeho změně s tím, že odvolací soud vyhodnotil následné jednání povinného jako obstrukční, pročež v danou chvíli rozhodl o neustanovení zástupce povinnému.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný sám dovolání, přičemž nebylo prokázáno, že má právnické vzdělání. Namítal, že soud postupoval účelově, pokud mu i v tomto řízení ustanovil zástupce JUDr. Jiřího Tvrdka, když povinný odvolací soud svým přípisem ze dne 28. února 2017 informoval mimo jiné o tom, že od ustanoveného zástupce neobdržel žádnou reakci ohledně konzultace sepsání jeho dovolání. Zástupce JUDr. Jiří Tvrdek mu již v minulosti byl ustanoven pro jiné exekuční řízení mezi stejnými účastníky, v němž nahradil dříve ustanovenou zástupkyni JUDr. Irenu Strakovou, a to až do doby, než odvolací soud toto usnesení změnil a dovodil, že institut ustanovení zástupce účastníku řízení nesmí být zneužíván účastníkem k obstrukcím. Povinný měl již k tomuto postupu řadu výhrad, na které soud nereagoval a tím mu znemožnil se řádně v jiném exekučním řízení bránit. K postupu odvolacího soudu a i k ustanovenému zástupci proto nemá důvěru. Navrhl proto změnu rozhodnutí odvolacího soudu tak, aby mu byl ustanoven jiný zástupce pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 26. září 2017, č. j. 20 Cdo 2481/2017-185, dovolání povinného odmítl. Uvedl, že rozhodnutím, kterým odvolací soud povinnému ustanovil zástupce pro dovolací řízení, dovolateli žádná újma na jeho právech nevznikla. Podmínky pro zrušení rozhodnutí o ustanovení zástupce rovněž nebyly naplněny, neboť nebylo objektivně vzato zjištěno, že by došlo k porušení nezbytné důvěry mezi zástupcem a účastníkem podle ustanovení §20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“).
Ústavní soud nálezem ze dne 13. července 2018, sp. zn. I. ÚS 4120/17, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, č. j. 20 Cdo 2481/2017-185, zrušil, společně s tím zrušil i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, č. j. 20 Cdo 2480/2017-183, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatele (v posuzované věci povinného, respektive dovolatele) na právní pomoc zaručené čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, právo na přístup k soudu a na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dospěl k závěru, že (mj.) dovolací soud svým postupem nevytvořil vhodné podmínky pro to, aby právní pomoc adresovaná povinnému byla skutečně kvalitní a efektivní, když adekvátně nereagoval na jeho nesouhlas s mu soudem ustanoveným zástupcem a nepřesvědčivým způsobem odmítl dovolání povinného proti ustanovení zástupce, přičemž v týž den a v tomtéž personálním složení současně odmítl i dovolání tohoto zástupce v této věci pro jeho vady.
Za popsaného stavu Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanský soudní řád) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) - dále jen "o. s. ř.", a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva [zda ke zrušení ustanovení zástupce podle ustanovení §20 odst. 2 zákona o advokacii může dojít i z iniciace klienta, jemuž byl zástupce ustanoven], která nebyla doposud v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
K zajištění práva na právní pomoc v rámci civilního soudního řízení slouží mimo jiné obecná (§5 o. s. ř.), případně zvláštní (např. §15a, §118a odst. 4 nebo §119a odst. 1 o. s. ř.), poučovací povinnost soudů, která se uplatňuje vůči všem účastníkům řízení bez rozdílu na jejich osobní (sociální, ekonomické a jiné) poměry. Dále může účastník řízení za podmínek stanovených v ustanovení §30 o. s. ř. soud požádat o ustanovení zástupce.
Podle ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle odst. 2 tohoto ustanovení vyžaduje
-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
Podle ustanovení §20 odst. 2 zákona o advokacii advokát je oprávněn smlouvu o poskytování právních služeb vypovědět, popřípadě požádat o zrušení ustanovení nebo požádat Komoru o určení jiného advokáta, dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient potřebnou součinnost. Advokát je oprávněn takto postupovat také tehdy, pokud klient přes poučení advokátem o tom, že jeho pokyny jsou v rozporu s právním nebo stavovským předpisem, trvá na tom, aby advokát přesto postupoval podle těchto pokynů.
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 30. ledna 2008, č. j. 8 As 43/2007
-156, ve vztahu k citovanému ustanovení zákona o advokacii dovodil, že jedním ze základních předpokladů pro poskytování právních služeb advokátem, je vzájemná, tedy oboustranná důvěra. Vzhledem k tomu, že vztah mezi (ustanoveným) zástupcem a jeho klientem je oboustranný, je nutno zmíněné ustanovení aplikovat i v případech, kdy řízení o zrušení ustanovení zástupcem iniciuje zastoupený účastník řízení. Přestože tento právní závěr vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, dovolací soud s ním nemůže než souhlasit. Ustanovení §20 odst. 2 zákona o advokacii proto je nezbytné aplikovat i v případě, že k narušení důvěry mezi advokátem a zastoupeným klientem dojde z důvodů na straně zastupujícího advokáta.
V posuzované věci povinný na podkladě předchozích zkušeností s mu soudem ustanoveným zástupcem, advokátem JUDr. Jiří Tvrdkem, vyslovil nedůvěru jak k tomuto advokátu, tak k postupu soudu, který mu daného zástupce opakovaně ustanovil a to i přesto, že povinný soud upozorňoval, že s jeho ustanovením nesouhlasí, neboť soudem ustanovený zástupce již v minulosti dostatečně neplnil své povinnosti. Uvedl, že od ustanoveného zástupce neobdržel žádnou reakci ohledně sepsání dovolání, které následně bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, č. j. 20 Cdo 2480/2017-183, odmítnuto (Ústavní soud nálezem ze dne 13. července 2018, sp. zn. I. ÚS 4120/17, zmíněné usnesení zrušil), o čemž svým přípisem ze dne 28. února 2017 informoval odvolací soud a požádal o konzultaci se zástupcem před sepsáním dovolání. Z obsahu spisu nevyplývá, zda bylo na tento přípis soudem reagováno. Samotný povinný postup soudu označil za účelový.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud má důvodné pochybnosti o tom, zda odvolacím soudem ustanovený zástupce dostatečně plnil své povinnosti vůči svému klientu, přičemž s ohledem na obsah spisu, nečinnost zástupce, stejně jako skutečnost, že zástupcem sepsané dovolání ze dne 17. března 2017 následně bylo pro vady odmítnuto, dospěl k závěru, že výše uvedené (i omisivní) jednání mohlo a mělo vliv na vzájemnou důvěru mezi zástupcem a dovolatelem a je tudíž dán důvod pro zrušení ustanovení zástupce podle ustanovení §20 odst. 2 zákona o advokacii.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci, když se odvolací soud námitkami povinného ve světle ustanovení §20 odst. 2 zákona o advokacii vůbec nezabýval, a protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243d písm. b) o. s. ř. změnil tak, že usnesení soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že soud ustanovuje povinnému v řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2016, č. j. 14 Co 144/2016-60, zástupce Mgr. Martina Žáka, advokáta se sídlem v Praze 5, Štefánikova č. 203/23. Dovolací soud rozhodl o ustanovení zástupce Mgr. Martina Žáka, advokáta, přihlížeje k zásadě hospodárnosti, neboť zmíněný zástupce již povinnému v minulosti byl ustanoven a o pro účely řízení vedeného u Ústavního soudu, v němž povinného „úspěšně“ zastupoval a tudíž je obeznámen s obsahem soudního spisu i poměry povinného.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 8. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu