ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2984.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 2984/2018-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly, v exekuční věci oprávněné CASPER UNION s.r.o. , se sídlem v Praze, Olivova 948/6, identifikační číslo osoby 24830801, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinnému 1) J. N. , narozenému XY, bytem XY a povinnému 2) R. T. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Kateřinou Rychterovou, advokátkou se sídlem v Mělníku, Kpt. Jaroše 317/24, pro 466 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod. sp. zn. 17 EXE 958/2016, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2017, č. j. 19 Co 400/2017-186, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému 2) k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 12 681 Kč.
III. Ve vztahu mezi oprávněnou a povinným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze potvrdil v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 8. 2017, č. j. 17 EXE 958/2016-152, kterým byla zastavena exekuce proti oběma povinným, jejímž provedením byl pověřen Okresním soudem v Mělníku dne 31. 5. 2016, č. j. 17 EXE 958/2016-102 soudní exekutor Mgr. Richard Bednář, Exekutorský úřad Praha 10 (výrok I.). Dále Krajský soud v Praze rozhodl, že ve vtahu mezi oprávněnou a prvním povinným nemá nikdo z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.) a o povinnosti oprávněné zaplatit druhému povinnému na náhradu nákladů odvolacího řízení 14 049 Kč (výrok III.).
Krajský soud v Praze se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze vést exekuci, jen jestli je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu. Jelikož exekuční soud tuto otázku při podání exekučního návrhu důsledně nevyřešil, namítal nedostatek aktivní legitimace první povinný a žádal zastavení exekuce. Dle odvolacího soudu soud prvního stupně zcela správně vyhodnotil tvrzení a listinné důkazy předložené oprávněnou tak, že smlouvou o postoupení pohledávky, která byla uzavřena mezi s Autoleasing, a.s., a CASPER UNION s.r.o. (dříve ZUQ Czech, s.r.o.), byla pohledávka platně postoupena. Pokud se tak stalo ještě před vydáním exekučního titulu (14. 6. 2013), pak touto listinou nemohla oprávněná prokázat aktivní věcnou legitimaci k vedení exekuce, neboť v její prospěch exekuční titul vydán nebyl. Na tomto závěru nemohl změnit nic ani Dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávky uzavřený 3. 11. 2017, v němž je pouze deklarováno mezi účastníky, co bylo v roce 2013 předmětem postoupení pohledávky. Dodatkem pouze učinily obě smluvní strany nesporným, že předmětem postoupení v roce 2013 byl také nárok na náhradu škody ve výši 466 000 Kč. Dle odvolacího soudu soud prvního stupně zcela správně a v souladu s judikaturou dovolacího soudu rozhodl věcně správně, když uzavřel, že oprávněné nesvědčí z exekučního titulu nyní vymáhané právo.
Oprávněná napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, v němž namítá, že věc byla nesprávně právně posouzena. Otázku hmotného a procesního práva, na jejímž vyřešení závisí projednávaná věc, spatřuje oprávněna v tom, zda: „lze právním jednáním samostatně převést právo oprávněného z exekučního titulu domáhat se splnění pohledávky v exekučním řízení či řízení o výkon rozhodnutí?“ Oprávněná má za to, že v rozhodovací praxi tato otázka dosud nebyla uspokojivě vyřešena. Uvádí, že jí svědčí právo z exekučního titulu, kterým je rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 11. 9. 2015, č. j. 14 T 31/2015-1369. Pro rozptýlení pochybností a naplnění ustanovení §36 odst. 3 a 4 a §37 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „ex. ř.“), předložila oprávněná dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávky, kde v souladu s dikcí §36 odst. 3 ex. řádu převádí společnost s Autoleasing, a.s., na shora rubrikovanou oprávněnou (CASPER UNION s.r.o.) právo z exekučního titulu, když doslova uvádějí, že „je předmětem postoupení také nárok na náhradu škody ve výši 466 000 Kč vyplývající ze Smlouvy o úvěru č. UDTA09/3005517 ze dne 1. 6. 2009, jak o tomto nároku bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Mělníku č. j. 14 T 31/2015-1369 ze dne 11. 9. 2015 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 9 To 557/2015-1418 ze dne 2. 12. 2015 s tím, že postupník je na základě tohoto ujednání oprávněným z adjudikovaného nároku na náhradu škody ve výši 466 000 Kč dle citovaného rozsudku…“ Oprávněná předložila zmiňovaný dodatek v odvolacím řízení. Z ujednání v dodatku dle oprávněné nepochybně plyne vůle smluvních stran převést oprávnění z exekučního titulu z postupitele na postupníka – oprávněnou. Je zřejmé, že tato vůle stran nemůže směřovat k vyvolání jiných právních následků než právě k převodu oprávnění domáhat se nuceného splnění povinnosti na základě exekučního titulu proti povinnému. Oprávněná je přesvědčena, že s ohledem na obecnou zásadu autonomie vůle by mělo být stranám umožněno disponovat s nárokem odpovídajícím právu vykonat soudně adjudikovanou pohledávku. Dle přesvědčení oprávněné je zcela legitimním postupem v intencích přípustné autonomie vůle, pokud v pozici poškozené v trestním řízení bude do jeho skončení vystupovat osoba skutečně poškozená trestným činem, která poté postoupí své právo z exekučního titulu osobě jiné jako postupníkovi, neboť tento postupník by z hlediska trestního řízení nebyl osobou přímo poškozenou trestným činem. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení a usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Povinný 2) se ve svém vyjádření ztotožnil s právním posouzením odvolacího soudu a namítl, že dle ustálené judikatury dovolacího soudu a Ústavního soudu ČR jednoznačně vyplývá, že nedostatek aktivní věcné legitimace, mající svůj původ v postoupení pohledávky před vydáním exekučního titulu, avšak bez zohlednění procesní sukcese v nalézacím řízení, nelze v následném exekučním řízení zhojit. K tomuto poukazuje na několik rozhodnutí dovolacího soudu a Ústavního soudu ČR. Povinný 2) navrhl, aby dovolacího soud dovolání jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §36 odst. 3 ex. řádu proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze vést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu.
Podle §36 odst. 4 ex. řádu přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
Podle §36 odst. 5 ex. řádu prokáže-li se, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, do řízení namísto dosavadního oprávněného vstupuje jeho právní nástupce. Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního oprávněného, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.
Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1985/2001, s odkazem na konstantní soudní praxi vyložil, že k přechodu povinnosti (stejně jako práva) lze ve smyslu citovaného §256 odst. 1 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, jestliže k němu došlo až poté, co bylo vykonávané rozhodnutí (jiný exekuční titul) vydáno (nabytí právní moci či vykonatelnosti je nerozhodné); a naopak, stalo-li se tak předtím, aniž by tato skutečnost byla v nalézacím řízení zohledněna, jde o procesní pochybení v nalézacím řízení, které v řízení exekučním napravit možné není, a to ani pomocí §256 o. s. ř. Stejný závěr je třeba přijmout i pro exekuční řízení, neboť znění §36 odst. 4 exekučního řádu je shodné se zněním §256 o. s. ř. (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3003/2008).
Rozhodným okamžikem pro možnost posouzení sukcese v exekučním řízení je den vydání exekučního titulu. Uplatnění sukcese je tedy možné pouze, pokud k ní došlo po vydání exekučního titulu. Jestliže v dané věci došlo k postoupení vymáhané pohledávky mezi s Autoleasing, a.s. jako postupitelem a CASPER UNION s.r.o. (dříve ZUQ Czech, s.r.o.) jako postupníkem na základě smlouvy ze dne 14. 6. 2013, tedy před vydáním exekučního titulu (11. 9. 2015, resp. 2. 12. 2015), a exekuční titul byl vydán ve prospěch společnosti s Autoleasing, a.s., závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní legitimace oprávněné je správný. Tento závěr nemůže ovlivnit ani následné doložení Dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2017, neboť z něj pouze vyplývá, že smlouvou o postoupení pohledávky byla mimo jiné postoupena i pohledávka vyplývající z úvěrové smlouvy včetně pohledávky z titulu náhrady škody způsobené v souvislosti s uzavřením, plněním nebo porušením této úvěrové smlouvy. Jestliže tedy odvolací soud ve spojení s usnesením soudu prvního stupně zastavil exekuci, postupoval zcela v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvodu se od ní odchýlit.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Jelikož dovolání oprávněného bylo odmítnuto, je namístě úspěšným povinným přiznat podle ustanovení §243b, §151 odst. 1 a 2 a §146 odst. 3 o. s. ř. náhradu nákladů. Povinnému 2) v tomto řízení vznikly náklady advokátním zastoupením. Ty představuje odměna advokáta za jeden úkon (sepis vyjádření k dovolání ze 14. 11. 2018) podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 10 180 Kč (§2 odst. 1, §6 odst. 1, §7 bod 6 advokátního tarifu) a náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč podle §13 odst. 1 a 4 vyhlášky, zvýšené o aktuální výši DPH (21 %), tj. 12 681 Kč. Povinnému 1) v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 12. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu