ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.3095.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3095/2018-174
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Dexindra s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Křižovnická č. 86/6, identifikační číslo osoby 04113811, zastoupené Mgr. Ludmilou Pražákovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Matoušova č. 515/12, proti povinným: 1) M. K. , O., a 2) L. Š. , Z., zastoupenému JUDr. Jiřím Ptáčkem, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova č. 398/2, za účasti JUDr. Jana Fendrycha, soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 2, se sídlem v Praze 3, Hradecká č. 2526/3, pro 2 650 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 22 Nc 1962/2008, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 14. února 2018, č. j. 58 Co 362/2017-147, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
K odvolání oprávněné Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 14. února 2018, č. j. 58 Co 362/2017-147, usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. října 2017, č. j. 22 Nc 1962/2008-116, změnil tak, že se exekuce na majetek povinného 1), která byla nařízena usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. listopadu 2008, č. j. 22 Nc 1962/2008-45, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 15. července 2010, č. j. 58 Co 221/2010-79, zastavuje, povinný 1) je povinen uhradit oprávněné náhradu nákladů řízení v obou stupních ve výši 23 643,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení a současně je povinen uhradit soudnímu exekutorovi JUDr. Janu Fendrychovi, Exekutorský úřad Praha 2, náklady exekuce ve výši 7 865 Kč rovněž do tří dnů od právní moci usnesení. Uvedl mimo jiné, že soudní exekutor se podle obsahu spisu snažil důsledně postihnout majetek povinného, avšak bezúspěšně. Exekuce přitom byla nařízena již bezmála před 10 lety. Ke svému tvrzení, že majetkové poměry povinného 1) jsou prezentovány účelově, oprávněná neoznačila žádný jiný majetek povinného. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že nařízená exekuce nemůže pokračovat do nekonečna pouze s neurčitým a ničím nepodloženým tvrzením, že povinný s ohledem na svůj produktivní věk je v budoucnu schopen dluh uhradit, event. někdy nabude děděním či darem majetek.
Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, ve kterém namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2017, sp. zn. 20 Cdo 2088/2017), když přes výslovný nesouhlas soudního exekutora vyhověl spekulativnímu návrhu povinného 1) a exekuci na něj vedenou zastavil. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku I. změnil tak, že výrok III. usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. října 2017, č. j. 22 Nc 1962/2008-116, se potvrzuje a exekuce na majetek povinného 1), která byla nařízena usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. listopadu 2008, č. j. 22 Nc 1962/2008-45, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 15. července 2010, č. j. 58 Co 221/2010-79, se nezastavuje, event. aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku I. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále též jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovolací soud již dříve k otázce posouzení, zda jsou dány důvody pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., uvedl, že exekuční soud v této souvislosti vychází nejen toliko ze zprávy soudního exekutora, tj. z obsahu exekučního spisu, ale rovněž z vlastních zjištění, jež se neomezí jen na obecné konstatování věku povinného, ale taktéž na další perspektivy vedení exekuce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 449/2018), přičemž perspektiva, že povinný v dosažitelné (přiměřené) budoucnosti nabude majetek, musí být reálná (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 338/2018, a zde citovaná rozhodnutí, například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015), nikoliv tedy jen hypotetická. Shora uvedeným závěrům odvolací soud dostál, když i přes skutečnost, že povinný 1) se doposud nachází v produktivním věku, přesvědčivě odůvodnil, proč ve vztahu k němu jsou dány podmínky pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Usnesení odvolacího soudu je proto z pohledu uplatněného dovolacího důvodu správné.
Jelikož dovolací soud neshledal důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.)., dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 10. 9. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu