ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.3247.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3247/2018-424
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Úřadu vlády České republiky, se sídlem v Praze 1, Nábřeží Edvarda Beneše č. 128/4, identifikační číslo osoby 00006599, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, proti povinnému J. V. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, za účasti manželky povinného M. V., narozené XY, bytem XY, pro částku 184 567 556 Kč s příslušenstvím a 8 246 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 16 E 8/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2018, č. j. 84 Co 478/2017-394, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 6. 2017, č. j. 16 E 8/2017-23, nařídil podle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 184 567 556 spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 4. 3. 2014 do zaplacení a pohledávky oprávněné ve výši 8 246 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 4. 3. 2014 do zaplacení, výkon rozhodnutí, kterým zřídil soudcovské zástavní právo na nemovité věci ve společném jmění povinného a M. V.: pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XY, v obci a katastrálním území XY, zapsaný na LV č. XY
u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště XY (výrok I.). Soud prvního stupně dále rozhodl, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na uvedenou nemovitou věc se všemi jejími součástmi a příslušenstvím (výrok II.). Dále uložil povinnému, aby soudu do 15 dnů od doručení tohoto usnesení oznámil, zda nemovité věci nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takovou nemovitou věc, zda má právo s ní volně nakládat
a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře (výrok III.). Dále bylo tímto usnesením povinnému uloženo zaplatit oprávněné na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 300 Kč (výrok IV.), a České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích soudní poplatek za návrh na nařízení výkonu rozhodnutí ve výši 3 528 143 Kč (výrok V.). Dále soud prvního stupně rozhodl, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na vymožení pohledávek (bod I.), náhrady nákladů výkonu rozhodnutí (bod IV.), soudního poplatku (bod V.), jakož i dalších nákladů, které budou oprávněné v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinnému přiznány (výrok VI.), a že pořadí soudcovského zástavního práva zřízeného tímto usnesením se řídí dnem 29. 5. 2017 (výrok VII.).
K odvolání povinného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21. 3. 2018, č. j. 84 Co 478/2017-394, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud takto rozhodl i přesto, že oprávněná předložila k návrhu na výkon rozhodnutí pouze kopii protokolu o veřejném zasedání zachycující vyhlášení výroku exekučního titulu, části odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Odvolací soud totiž z úředně ověřené kopie exekučního titulu, předložené oprávněnou v průběhu odvolacího řízení, zjistil, že rozhodnutí, podle něhož se oprávněná domáhá nařízení výkonu rozhodnutí, nabylo právní moci
a vykonatelnosti dnem vyhlášení na veřejném zasedání dne 4. 1. 2017, jemuž byl povinný přítomen. K námitce nedostatku materiální vykonatelnosti, odvolací soud uvedl, že jak povinný, tak oprávněná jsou v rozsudku Vrchního soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn.
5 To 24/2016, ve spojení s rozsudkem Městského soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn.
46 T 21/2013, dostatečně identifikování a exekuční titul také obsahuje přesnou specifikaci výše uložené povinnosti. Pokud jde o lhůtu k plnění, trestní řád neukládá soudu, aby
ve výroku o náhradě škody určil, v jaké lhůtě je obžalovaný povinen poškozenému plnit. Podle odvolacího soudu lze přisvědčit námitce povinného, že okresní soud pochybil, neoznačil-li manželku povinného jako účastnici řízení o výkon rozhodnutí, toto pochybení ovšem samo o osobě nemůže vést ke zrušení či změně napadeného usnesení, neboť ačkoli okresní soud manželku povinného nepojal do záhlaví napadeného usnesení, usnesení
jí doručil. K námitkám povinného, že soud prvního stupně rozhodl v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. 20 Cdo 5494/2017, odvolací soud dodal, že je v nyní projednávané věci situace odlišná, neboť řádný exekuční titul byl nejprve vyžádán odvolacím soudem a následně i předložený oprávněnou. Konečně k námitce povinného,
že bylo postiženo společné jmění v celé výši v rozporu s §732 o. z. ve spojení s §742 o. z., odvolací soud uvedl, že obrana spočívající v námitce nepřípustného rozsahu postiženého společného jmění manželů může být uplatněna teprve v případném řízení o zastavení výkonu rozhodnutí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolaní. Namítá, že původně předložený rozsudek Vrchního soudu v Praze nelze považovat za řádně vydané rozhodnutí dle trestního řádu, neboť nesplňuje zákonné náležitosti rozsudku, které jsou stanoveny
v ust. §120 trestního řádu. Zcela chybí označení soudu, o jehož rozsudek jde, jména
a příjmení všech soudců, kteří se na rozhodnutí zúčastnili, také absentuje odůvodnění, datum narození, bydliště povinného. Proto tento rozsudek nelze dle povinného považovat
za rozhodnutí, na jehož základě lze nařídit výkon rozhodnutí dle ust. §251 odst. 1 o. s. ř. K tomuto poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2006, sp. zn.
20 Cdo 2456/2005. Dle povinného soud prvního stupně, resp. odvolací soud, pochybil, když po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nevyzval oprávněnou, aby předložila rozhodnutí ve smyslu ust. 261 odst. 2 o. s. ř., přičemž uvedená vada rozhodnutí měla
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovou vadu nemůže zhojit ani vyznačená doložka právní moci a vykonatelnosti na daném rozhodnutí. Stejně tak nemůže dojít
ke zhojení vady tím, že v řízení bude dodatečně předložen rozsudek, který bude dané náležitosti splňovat, jelikož předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí měly být splněny
ke dni podání návrhu oprávněné a při vydání rozhodnutí soudu prvního stupně měl soud splnění náležitostí ověřit. Dle povinného se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2006,
sp. zn. 20 Cdo 2456/2005, ze dne 30. 1. 2018, č. j. 20 Cdo 5494/2017 a ze dne 24. 4. 2018,
č. j. 20 Cdo 321/2018. Povinný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil
a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhl odklad právní moci
a vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona
č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť právní názor odvolacího soudu, že pro případ, že oprávněnou nebyl k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí připojen v návrhu označený formálně a materiálně vykonatelný titul pro výkon rozhodnutí, tento nedostatek konvaliduje,
je-li takový titul předložen dodatečně, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Pro výkon rozhodnutí soudů v trestním řízení, přiznávajících právo nebo postihujících majetek, platí - co do podmínek pro nařízení výkonu - požadavky vyslovené
v §261 odst. 2 o. s. ř. (srov. §274 o. s. ř.); oprávněný je tedy povinen k návrhu na výkon rozhodnutí připojit stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí soud, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Stejnopis rozhodnutí není třeba připojit, jestliže se návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně (srov. §261 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolací soud dovodil, že nepředložení stejnopisu exekučního titulu opatřeného doložkou vykonatelnosti, je (i když je exekučním titulem trestní rozsudek) důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Dodal ovšem, že nepředložil-li oprávněný titul s návrhem na nařízení jeho výkonu vůbec, nebo předložil-li neúplný exekuční titul, případně exekuční titul neobsahoval doložku vykonatelnosti, je soud povinen oprávněnému poskytnout odpovídající poučení a dát oprávněnému příležitost, aby tak (v určené lhůtě) učinil dodatečně; teprve neodstraní-li tento nedostatek ani poté, může přistoupit k tomu, že návrh na nařízení výkonu (proto) zamítne (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 181/2003)
V projednávané věci bylo zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá), že oprávněná podala návrh na nařízení výkonu rozhodnutí dne 29. 5. 2017, ke kterému předložila pouze kopii protokolu o veřejném zasedání zachycující vyhlášení výroku exekučního titulu, části odůvodnění a poučení o opravném prostředku
ve smyslu §128 trestního řádu. Na základě tohoto nařídil Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 27. 6. 2017, č. j. 16 E 8/2017-23, výkon rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal povinný odvolání. Odvolací soud v průběhu odvolacího řízení vyzval oprávněnou k doložení řádného exekučního titulu, který také oprávněná následně předložila. Vada návrhu na výkon rozhodnutí spočívající v nedoložení formálně a materiálně vykonatelného titulu tímto byla zhojena. Je tedy nepochybné že pohledávka oprávněné
za povinným je existentní a je podložena pravomocným a vykonatelným exekučním titulem. Exekuční titul (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016) byl podle skutkového zjištění odvolacího soudu řádně vyhlášen dne 4. 1. 2017. Existoval tedy již před podáním návrhu na nařízení výkonu, když dnem svého vyhlášení se stal vykonatelným
a obstojí jako exekuční titul [§139 odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu]. Na tom ničeho nemění, jestliže jeho řádné písemné vyhotovení, které má náležitosti veřejné listiny, bylo oprávněnou předloženo až na výzvu odvolacího soudu po podání návrhu
na nařízení výkonu rozhodnutí. Zajištění exekučního titulu ze strany soudu, resp. doložení exekučního titulu dodatečně až v průběhu řízení o výkon rozhodnutí je přípustné.
Argument povinného, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou praxí dovolacího soudu (konkrétně s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2006, sp. zn.
20 Cdo 2456/2005, ze dne 30. 1. 2018, č. j. 20 Cdo 5494/2017 a ze dne 24. 4. 2018,
č. j. 20 Cdo 321/2018) neobstojí, jelikož situace je nyní v tomto případě odlišná v tom,
že odvolací soud vyzval oprávněnou k doložení řádného exekučního titulu, který oprávněná následně doložila, čímž byla vada řízení odstraněna. V případech zmiňovaných povinným odvolací soud však písemným vyhotovením originálu či úředně ověřené kopie exekučního titulu nedisponoval.
S ohledem na shora uvedené není dovolání povinného přípustné, Nejvyšší soud je tedy v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolatel současně navrhl odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného výroku usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soud, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad právní moci a vykonatelnosti nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje (srov. §243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu