ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.3265.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3265/2018-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného nezletilého, zastoupeného matkou K. B., právně zastoupeného Mgr. Olgou Růžičkovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, proti povinnému R. B. , zastoupenému Mgr. Josefem Janíkem, advokátem se sídlem v Brandýse nad Labem, Sídliště BSS 1342, pro dlužné výživné 12 000 Kč a běžné měsíční výživné 15 000 Kč s příslušenstvím, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2017, č. j. 8 Co 298/2017-17, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 18. 10. 2017, č. j. 8 Co 298/2017-17, Krajský soud v Ústí nad Labem, změnil rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. 9. 2017, č. j. 45 EXE 3360/2017-10, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení exekuce pro dlužné výživné ve výši 12 000 Kč a pro běžné výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně tak, že se „návrh na nařízení exekuce s pověřením exekutora nezamítá“. Exekučním titulem byl rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 5. 2017, č. j. 15 P 202/2016-401, přičemž ze spisu vyplynulo, že uvedené rozhodnutí doposud nenabylo právní moci, neboť jej povinný napadl ve všech výrocích odvoláním; odvolací soud však oproti soudu prvního stupně poukázal na to, že pro vykonávané rozhodnutí se uplatní důsledky toho, že rozsudek odsuzující k plnění výživného je ve smyslu ustanovení §162 odst. 1 předběžně vykonatelný.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Je očividné, že právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným
v řízeních podle hlavy páté části druhé z. ř. s. se s účinností tohoto zákona (tj. od 1. 1. 2014) přesunula z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění účinném do 31. 12. 2013 (podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do citovaného §30 z. ř. s. (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015).
Jelikož v posuzované věci jde o řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) právě ve věci výživného pro nezletilé dítě , upravené v hlavě páté části druhé z. ř. s. (§511 a násl. z. ř. s.)
a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v §30 z. ř. s., není tedy dovolání přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 10. 2018
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu