ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.515.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 515/2018-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného L. Z. , S., proti povinným 1) M. B. , O., a 2) S. P. , O., zastoupené JUDr. Janou Betlamovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Dómská č. 126/8, pro 415 950 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu 3 640 a 85 868 Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 25 EXE 649/2011, o dovolání povinné 2) proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. září 2017, č. j. 12 Co 304/2017-71, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání povinné 2) potvrdil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 EXE 649/2011-54, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinné 2) na zastavení exekuce. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul, kterým je v projednávané věci rozhodčí nález vydaný Mgr. Luďkem Voigtem ze dne 3. 12. 2010, č. RŘ-13/2010-21, je platným exekučním titulem, když rozhodčí doložka, dle které se strany dohodly, že „pro případ vzniku majetkového sporu z uvedené smlouvy bude tento spor řešit v rozhodčím řízení Mgr. Luděk Voigt“, je platná, rozhodce byl stanoven transparentním způsobem a rozhodčí řízení bylo vedeno řádně; nejsou tedy dány podmínky pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná 2) dovolání. Namítá, že odvolací soud se při posouzení platnosti rozhodčí doložky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Neplatnost rozhodčí doložky shledává v tom, že „v případě, že rozhodce nebude moci funkci rozhodce vykonávat, určí si rozhodce sám svého nástupce dle svého vydaného řádu“; vydaný řád přitom povinná 2) obdržela až během rozhodčího řízení a nikoliv při sjednání rozhodčí doložky. Protože rozhodčí doložka neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob určení rozhodce, je výběr rozhodce v projednávané věci netransparentní a zakládá neplatnost rozhodčí smlouvy. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že návrhu na zastavení exekuce se vyhovuje.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále též jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovolatelce lze přisvědčit, že dovolací soud ve své judikatuře již dříve dovodil, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle §39 obč. zák. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné pod číslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodčí nález vydaný rozhodcem určeným na základě takovéto absolutně neplatné rozhodčí doložky není způsobilým exekučním titulem, neboť rozhodce neměl k jeho vydání pravomoc (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 174/2014, uveřejněné pod číslem 53/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci bylo zjištěno, že rozhodčí doložka obsahuje ujednání, dle kterého „pro případ vzniku majetkového sporu z této smlouvy bude tento spor řešit v rozhodčím řízení ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 216/1994 Sb., v platném znění, nezávislý rozhodce Mgr. Luděk Voigt, se sídlem Praha 6, 169 00 Bělohorská 163/185. Strany se dále dohodly, že rozhodčí řízení se bude konat jen na základě písemných podkladů, které budou ve lhůtě stanovené rozhodcem tomuto doručeny stranami.“ Rozhodčí doložka v projednávané věci tedy, jak z právě uvedeného vyplývá a jak dovodil odvolací soud, obsahuje přímé určení jednoho rozhodce ad hoc bez dalšího a byla tak sjednána v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Dovolatelka shledává neplatnost rozhodčí doložky v tom, že „v případě, že rozhodce nebude moci funkci rozhodce vykonávat, určí si rozhodce sám svého nástupce dle svého vydaného řádu“, který povinná 2) neobdržela při sjednání rozhodčí doložky. V tomto případě však dovolatelka předestírá své vlastní skutkové závěry, když rozhodčí doložka podle zjištění odvolacího soudu toto ujednání neobsahuje, a na těchto pak buduje své vlastní (shora uvedené) a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. Tím však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 21 Cdo 393/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3114/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 692/2013), a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., proto tato námitka nezakládá přípustnost dovolání.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání povinné 2) podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu