ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.519.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 519/2018-119
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci žalobkyně K. V. , zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem se sídlem v Brně, Moravské náměstí 690/15, proti žalované UNIDEBT Czech, SE , se sídlem v Praze 7, Holešovice, Dělnická 213/12, identifikační číslo osoby 24797880, zastoupené JUDr. Róbertem Paulovičem, advokátem se sídlem v Praze, U Libeňského pivovaru 63/2, o určení neplatnosti exekutorského zápisu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 324/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2017, č. j. 70 Co 194/2017-87, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 6. 2017, č. j. 70 Co 194/2017-87, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 14. 2. 2017, č. j. 29 C 324/2014-72, ve výroku o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti exekutorského zápisu, sepsaného soudním exekutorem Mgr. Janem Jindrou, Exekutorský úřad Semily, dne 21. 8. 2012 pod sp. zn. 118 EZ 57/2012 (dále rovněž „exekutorský zápis“), a ve výroku o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že exekutorský zápis pouze dává dohodě oprávněné a povinné strany určitou formu, soudní exekutor při jeho pořízení nezkoumá, zda ujednání stran má či nemá podklad v hmotném právu, exekutorský zápis rovněž „není samostatným zavazovacím důvodem“ či „samostatným právním úkonem“, není vybaven účinky právní moci, nemá charakter rozhodnutí státního orgánu a jeho sepisem se nezakládá právní domněnka existence dluhu. Právě s ohledem na uvedené skutečnosti „je pojmově vyloučeno, aby mohla být určena, a tedy i žalována, neplatnost takového zápisu“, proto na posuzovaném určení není dán naléhavý právní zájem. Povinná (zde žalobkyně) má možnost bránit se exekutorskému zápisu v exekučním řízení návrhem na zastavení exekuce (§268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále „o. s. ř.“) a v případě dražby realizované mimo exekuci rovněž může využít „jisté ochranné mechanismy“ podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o veřejných dražbách“), mimo jiné institut upuštění od dražby (§46) či institut neplatnosti dražby (§48).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž hledisko přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. vymezila tvrzením, že dovolací soud dosud neřešil otázku, „zda je na určení neplatnosti exekutorského zápisu právní zájem či nikoliv“, případně že řešil otázku „související, která by však za dané konkrétní situace měla být řešena rozdílně“. Žalobkyně totiž dohodu ve formě exekutorského zápisu uzavřela „v tíživé životní situaci“ (obava ze ztráty bydlení pro sebe i svoji matku) a její jedinou právní obranou zůstává žaloba na neplatnost exekutorského zápisu, nemůže-li se bránit ve vykonávacím řízení, které nebylo a ani nebude zahájeno („protože to věřitel zkrátka k uspokojení svého závazku nepotřebuje“). Možnosti obrany, uváděné odvolacím soudem, nemají charakter obdobný návrhu na zastavení exekuce. Proto je právní názor odvolacího soudu ohledně nedostatku naléhavého právního zájmu na posuzované určovací žalobě nesprávný a rozsudek odvolacího soudu by měl být podle návrhu dovolatelky „zrušen a vrácen k dalšímu řízení“.
Žalovaná se k dovolání protistrany nevyjádřila.
Nejvyšší soud (viz §10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. část první, čl. II., bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud ve své konstantní rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že kategorii „neplatnosti“ k notářskému či exekutorskému zápisu (pojmově) vztáhnout nelze; v souvislosti s tím přijal právní závěr, že na určení neplatnosti notářského zápisu nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti není ve smyslu §80 (dříve podle písm. c/) o. s. ř. naléhavý právní zájem, a to ani v případě, že podle něj byl nařízen výkon rozhodnutí (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 20 Cdo 1292/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 33 Odo 546/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2009, sp. zn. 20 Cdo 2953/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2015, sp. zn. 30 Cdo 4507/2014).
Z uvedené judikatury je zcela zřejmé, že dovolací soud dovolatelkou předestřenou otázku naléhavého právního zájmu řešil, přičemž jeho definitivní závěr o pojmovém vyloučení kategorie „neplatnosti“ exekutorského zápisu a z tohoto závěru plynoucí nedostatek naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti exekutorského zápisu nedává jakýkoli prostor k úvahám opačným, vyvolaným některými skutkovými okolnostmi případu (viz námitka tíživé životní situace dovolatelky v době pořizování exekutorského zápisu) či zákonnými možnostmi obrany dlužníka ve vztahu k nedobrovolné veřejné dražbě (není-li z povahy věci dán naléhavý právní zájem ani v případě nařízeného výkonu rozhodnutí či exekuce, platí totéž za situace, že výkon rozhodnutí či exekuce nařízena z jakýchkoli příčin nebyla, např. i proto, že oprávněná postupuje podle zákona o veřejných dražbách). Dovolatelka tudíž nevystihuje hledisko přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.) a není rovněž důvod se od shora označené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlit.
Nad rámec uvedených závěrů dovolací soud poznamenává, že krom možností obrany žalobkyně podle zákona o veřejných dražbách, které v napadeném usnesení zmínil odvolací soud (a s nimiž dovolatelka polemizuje), je možno za splnění zákonem stanovených podmínek žalovat rovněž na určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve smyslu §46b zákona o veřejných dražbách.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v případě dovolatelky se zřetelem k výsledku řízení, v případě žalované z důvodu, že jí účelné náklady dovolacího řízení podle obsahu soudního spisu nevznikly (viz §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. března 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu