ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.5349.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 5349/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné LANDSTROW LTD. , se sídlem Suite 3, First Floor, Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street, Victoria, Mahé, Seychelská republika, zastoupené Mgr. Davidem Fiedlerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí č. 870/27, proti povinnému J. H. , O., zastoupenému JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Severovýchodní II č. 564/12, za účasti vydražitele Z. H., K., pro 506 738,84 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky Mgr. Blanky Březinové, Exekutorský úřad Bruntál, pod sp. zn. 200 EX 222/12, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. srpna 2017, č. j. 17 Co 35/2017-611, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. srpna 2017, č. j. 17 Co 35/2017-611, jímž bylo usnesení soudní exekutorky Mgr. Blanky Březinové, Exekutorský úřad Bruntál, ze dne 4. ledna 2017, č. j. 200 EX 222/12-578, kterým soudní exekutorka mimo jiné udělila vydražiteli příklep na vydražené nemovité věci za nejvyšší podání 260 000 Kč, potvrzeno, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3811/2014, uveřejněné pod číslem 18/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), podle které není-li překážkou provedení exekuce (výkonu rozhodnutí) zahájení odvolacího řízení o předběžném opatření podle ustanovení §82 odst. 2 písm. b) zákona č 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, jímž insolvenční soud umožnil provedení exekuce (výkonu rozhodnutí), nemá na provedení exekuce (výkonu rozhodnutí) zpětně vliv ani takové rozhodnutí odvolacího soudu, v jehož důsledku předběžné opatření zaniklo. S ohledem na shora zmíněné v dovolacím řízení nelze pokračovat a Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolatel v podání ze dne 18. října 2017 dále navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem povinného na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu nezabýval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu