ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.5794.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 5794/2017-170
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou v exekuční věci oprávněné ČEZ Distribuce, a.s. , identifikační číslo osoby 24729035, se sídlem Teplická 874/8, 405 02 Děčín, zastoupená doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Prvního pluku 206/7, 180 00 Praha - Karlín, proti povinnému M. P. , za účasti manželky povinného I. P. , zastoupená Mgr. Lumírem Kapiasem, advokátem, sídlem 30. dubna 3128/2a, 702 00 Ostrava 1, o návrhu na částečné zastavení exekuce pro 395.291 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka Valašské Meziříčí, pod sp. zn. 44 EXE 643/2015, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2017, č. j. 9 Co 948/2016-120, takto:
Dovolání manželky povinného se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka Valašské Meziříčí usnesením ze dne 29. 7. 2016, č. j. 44 EXE 643/2015-91, rozhodl o částečném zastavení exekuce ohledně poloviny peněžních prostředků, které byly na postiženém účtu k okamžiku doručení exekučního příkazu ze dne 19. 2. 2015, č. j. 164 EX 154/15-48, jímž byl přikázán způsob provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného (výrok I.), ve zbývající části návrh manželky povinného na zastavení exekuce zamítl (výrok II.), a manželce povinného nepřiznal právo na náhradu nákladů „této fáze řízení“ (výrok III.).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 4. 2017, č. j. 9 Co 948/2016-120, změnil výrok I. a III. tohoto rozhodnutí tak, že návrh manželky povinného zamítl, zamítavý výrok II. (s jazykovým upřesněním) potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala manželka povinného dovolání. Původní nedostatek jejího advokátního zastoupení byl posléze odstraněn tím, že dovolatelka doložila plnou moc pro zvoleného advokáta, který se k podanému dovolání vyjádřil sdělením, že s ním „souhlasí“. Byť jde o postup na samé hraně účelu, který je povinným advokátním zastoupením zákonem sledován, je praktické jej v dané věci přijmout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo 1675/2006).
Oprávněná a manžel dovolatelky k dovolání připojili svá vyjádření.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 19. 4. 2017, přičemž exekuční řízení bylo zahájeno dne 16. 1. 2015.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání (mimo jiné) uvedeno, v čem dovolatel splnění – těchto – předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje; nedostatek takového uvedení může být odstraněn jeho doplněním jen průběhu trvání lhůty k dovolání (§241b odst. 3 o. s. ř.), a pakliže se tak nestane, dovolací soud dovolání odmítne (§243 c odst. 1 o. s. ř.).
Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu adresuje dovolateli srozumitelný (byť relativně přísný, však vyvážený povinným advokátním zastoupením) požadavek, aby svůj úsudek o naplnění předpokladů přípustnosti blíže identifikoval v intencích konkrétního kritéria či kritérií obsažených v §237 o. s. ř., na nichž svoji argumentaci zakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5533/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 2573/2016 a mnohé další).
Není tak třeba zvláště zdůrazňovat, že vyhovět požadavku shora citovaného ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. nelze pouhou citací ustanovení §237 o. s. ř., natožpak jen odkazem na ně, jak však dovolatelka učinila, jestliže svůj (implicitní) úsudek o přípustnosti dovolání nadto mylně spojila toliko s tvrzením, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení §237 občanského řádu“ o. s. ř.“, tj. s přípustným dovolacím důvodem, což ostatně vyjádřila výslovně.
Jelikož podmínka řádného vymezení přípustnosti dovolání tímto splněna není, je namístě ohledně dovolání manželky povinného uzavřít, že dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 odmítl, a ve smyslu ustanovení §243f odst. 2 o. s. ř. tak učinil rozhodnutím předsedy senátu s jen stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2018
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu