ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.5833.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 5833/2017- 170
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného M. F. , K., zastoupeného Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže č. 304/9, proti povinnému K. D. , R., zastoupenému JUDr. Zbyňkem Krchňavým, advokátem se sídlem v Dačicích, Bratrská č. 303, jako opatrovníkem, za účasti bývalé maželky povinného E. D. , P., zastoupené JUDr. Jiřím Davidem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských č. 76/7, pro 1 633 777,03 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 10 EXE 4050/2013, o dovolání bývalé manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. července 2017, č. j. 24 Co 969/2017-128, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání bývalé manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. července 2017, č. j. 24 Co 969/2017-128, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. května 2017, č. j. 10 EXE 4050/2013-106, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř., když neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a ani samotný důvod dovolání.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( §42 odst. 4 ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( §237 až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka v dovolání ze dne 9. 10. 2017 předpoklad přípustnosti dovolání nevymezila, k přípustnosti dovolání pouze uvedla, že „odvolací soud rozhodoval v rozporu se skutečným stavem věci a v této souvislosti řešil zcela chybně otázku hmotného i procesního práva“ a že se „napadené usnesení odchýlilo od praxe dovolacího soudu a rovněž tak musí být jinak posouzena otázka rozsahu její odpovědnosti a odpovědnosti jejího bývalého manžela“.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu" se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4115/2016, ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4597/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. III. ÚS 342/17, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 519/2016, či ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3130/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14). Dovolatelka výše uvedeným požadavkům nedostála.
V dovolacím řízení nelze pro výše uvedené nedostatky pokračovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu