ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.700.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 700/2018-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné N. B. , Š., zastoupené JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem v Kolíně, Legerova č. 148, proti povinnému J. L. , K., zastoupenému JUDr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů č. 27, o návrhu na zajištění důkazu, vedené u Okresního soudu Kolíně pod sp. zn. 21 Nc 13002/2016, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2017, č. j. 18 Co 20/2017-23, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání oprávněné proti části výroku I. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2017, č. j. 18 Co 20/2017-23, jíž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 21 Nc 13002/2016-2, kterým byl odmítnut návrh oprávněné na zajištění důkazu, není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, jelikož proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zajištění důkazu, není dovolání (objektivně) přípustné, když rozhodnutí o zajištění důkazu je z hlediska ustanovení §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. rozhodnutím o předběžném opatření „svého druhu“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 29 Cdo 960/2017, či ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 29 ICdo 75/2017).
Dovolání oprávněné směřuje i proti části výroku I. odvolacího soudu, jíž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. března 2017, č. j. 21 Nc 13002/2016-18, kterým bylo doplněno usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 21 Nc 13002/2016-2, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a proti výroku II. usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o tom, že oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 412 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. Přípustnost dovolání proti těmto výrokům je však vyloučena ustanovením §238 odst. 1. písm. c) o. s. ř., neboť jimi bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a nejedná se přitom o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah.
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 3. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu