ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.990.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 990/2018-565
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněných 1) nezletilého P. C. , P., a 2) nezletilého D. C. , bytem tamtéž, oba zastoupeni matkou A. C., bytem tamtéž, zastoupenou JUDr. Vladimírou Smetanovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 682/20, pro řízení o zastavení exekuce byly nezletilé děti zastoupeny kolizním opatrovníkem Úřadem Městské části Praha 13, proti povinnému Z. C. , R., zastoupenému JUDr. Ing. Miroslavem Noskem, advokátem se sídlem v Táboře, Havlíčkova č. 690/11, pro dlužné výživné pro oprávněného 1) ve výši 74 100 Kč a pro oprávněného 2) ve výši 47 600 Kč, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 EXE 360/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře ze dne 15. září 2017, č. j. 15 Co 279/2017-534, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře usnesením ze dne 15. září 2017, č. j. 15 Co 279/2017-534, potvrdil usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 4. dubna 2017, č. j. 9 EXE 360/2013-484, jímž byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce co do částky 100 000 Kč (výrok I.) a jímž byla povinnému uložena povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náklady svědečného (výrok II.).
Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“) se s účinností tohoto zákona přesunula z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do §30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení o výkon rozhodnutí ve věcech výživného, upravené v části druhé hlavě páté (§511 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona, a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení §30 z. ř. s., dovolání není přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, ze dne 1. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 2888/2016, nebo ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017); Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 4. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu