ECLI:CZ:NS:2018:20.ND.203.2018.1
sp. zn. 20 Nd 203/2018-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci žalobkyně Městské části Praha 2 , identifikační číslo osoby 00063461, se sídlem v Praze, náměstí Míru 20/600, proti žalovanému P. P. , se sídlem v B., o zaplacení 1 106 795 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 246 C 52/2017, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu prvního stupně z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 246 C 52/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
Odůvodnění:
Žalovaný podal návrh na přikázání věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 246 C 52/2017 Obvodnímu soudu pro Prahu 2 z důvodu vhodnosti ve smyslu §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (o. s. ř.).
Návrh odůvodnil tím, že se žaloba týká závazku z nájmu nemovité věci, jež se nachází v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 2, přičemž lze předpokládat, že v průběhu řízení bude nezbytné v rámci dokazování provést místní šetření za účelem zjištění stavu předmětu nájmu.
Na výzvu soudu žalobkyně vyjádřila souhlas s přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
V mezidobí žalobkyně podala dle 11. 5. 2018 návrh na uzavření soudního smíru, přičemž žalovaný s tímto návrhem souhlasil.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušenému soudu (Městskému soudu v Brně) a Obvodnímu soudu pro Prahu 2, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. splněny nejsou.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 24, ročníku 2001, části I., pod pořadovým číslem 172).
Okolnosti, kterými žalobce odůvodňuje návrh na přikázání věci, nejsou natolik zásadní, aby v nich bylo možno spatřovat důvod k přikázání věci z důvodu vhodnosti, a to i s přihlédnutím k návrhu žalobkyně na uzavření soudního smíru, s nímž žalovaný vyjádřil souhlas. Nejsou proto dány dostatečné důvody, aby byla učiněna výjimka z obecné zásady, podle které má věc projednat soud, jehož příslušnost byla určena podle stavu ke dni podání žaloby. Nadto je překládající soud již seznámen se stranami učiněnými podáními a předpoklad hospodárnějšího průběhu věci u jiného soudu tak zjevně není dán.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobkyně na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu