ECLI:CZ:NS:2018:20.ND.265.2018.1
sp. zn. 20 Nd 265/2018-241
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v právní věci žalobce M. K. , T., proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/16, identifikační číslo osoby 00025429, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, o žalobě na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 216/2013, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 216/2013, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Třebíči.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 předložil podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu návrh žalobce, aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 10 C 2016/2013, byla přikázána Okresnímu soudu v Třebíči.
Žalobce návrh na přikázání věci jinému soudu ze dne 20. června 2018 (č. l. 214) odůvodnil především finanční náročností cesty z místa svého bydliště k příslušnému soudu, s tím, že v přikázání věci k Okresnímu soudu v Třebíči spatřuje možnost ji rychleji a hospodárněji projednat.
Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 16. července 2018 (č. l. 234) s návrhem nesouhlasila a k tvrzení žalobce uvedla, že to byl sám žalobce, kdo podáním žaloby na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 zvolil obecný soud žalované, přestože měl možnost zvolit i Okresní soud v Třebíči, přičemž v současné situaci, kdy Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 12. prosince 2017, č. j. 10 C 216/2013-167, o žalobě již rozhodl, by delegace k jinému soudu znamenala toliko prodloužení řízení.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Třebíči a Obvodnímu soudu pro Prahu 2 návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, obecně platí, že situace, že některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Tím spíše v případě, kdy druhý účastník (žalovaná) s navrhovanou delegací nesouhlasí.
Dovolací soud neshledal skutečnosti uváděné v návrhu žalobce natolik významnými a výjimečnými, aby dostatečně odůvodnily průlom do zásady zákonného soudce. Okolnosti, že žalobce nemá bydliště v obvodu příslušného soudu, a tudíž musí překonat mezi svým bydlištěm a sídlem soudu větší vzdálenost, či že cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými obtížemi, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit. Dovolací soud se ztotožňuje s názorem žalované v tom, v daném případě by přikázání věci jinému soudu neznamenalo hospodárnější či rychlejší posouzení věci.
Nejvyšší soud tedy návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Třebíči nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 10. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu