ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.1489.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 1489/2018-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce M. H. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Stejskalem, advokátem se sídlem v Praze 3, nám. Jiřího z Poděbrad č. 18, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČ 69797111, o určení dědice, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 231/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2017, č. j. 68 Co 53/2017-171, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zdeňka Stejskala, advokáta se sídlem v Praze 3, nám. Jiřího z Poděbrad č. 18.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11.9.2017, č. j. 68 Co 53/2017-171, není podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o nedůvodnosti vydědění žalobce zůstavitelkou J. H., zemřelou dne 20.5.2011, podle ustanovení §369a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013; srov. §3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp. zn. 6 Co 10/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2007, sp. zn. 21 Cdo 403/2007; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.7.2013, sp. zn. 21 Cdo 2447/2012), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Pokud dovolatelka v dovolání vznáší také výhrady ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění, které byly pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a proti hodnocení důkazů odvolacím soudem (zejména výpověďmi svědků),
a činí-li z výsledků dokazování odlišná skutková zjištění, než odvolací soud, a z nich dovozuje vlastní (odlišný) právní názor na věc, uplatnila tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 29.9.2017); dovolání tak trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. (ve znění účinném do 29.9.2017) odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 8. 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu