ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.1944.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 1944/2018-291
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. K. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Schwarzem, advokátem se sídlem v Černošicích, Majakovského č. 1176, proti žalovanému ITALPE s. r. o. se sídlem v Dolní Moravici, Horní Moravice č. 31, IČO 25832000, zastoupenému JUDr. Tomášem Klimkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Olomouci, Novosadský dvůr č. 765/6, o 94 211 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 144/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2018 č. j. 16 Co 172/2017-271, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
V dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2018 č. j. 16 Co 172/2017-271 byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatel své námitky proti závěru odvolacího soudu, podle kterého v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky ustanovení §368 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2013, za nichž se žalovaný nemůže zprostit odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem zcela ani zčásti, založil na svém nesouhlasu se skutkovým závěrem odvolacího soudu, ze kterého odvolací soud vycházel (že při odvádění březí kobyly z pastvy kvůli deštivému počasí, při němž utrpěl úraz, žalobce neodvracel žalovanému hrozící škodu spočívající v onemocnění zvířete), a předestírá svůj vlastní skutkový závěr (že se o odvracení hrozící škody jednalo, neboť za situace, kdy „byl přes víkend jediným zaměstnancem na farmě, nebyl žalobce schopen zabránit hrozící škodě oznámením situace nadřízenému a bylo nutno koně do stáje zavést urychleně, aby nezmoknul“), na němž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „žalovaný se nemohl své odpovědnosti zprostit ani v části s odkazem na výši hrozící škody“)], jenž nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, že nesplnění pokynu zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (v daném případě pokynu k zajištění volně pobíhajícího psa před zaváděním koní do stáje) je důvodem k částečnému zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci pracovním úrazem, je ostatně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2009 sp. zn. 21 Cdo 576/2008, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2886/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015 sp. zn. 21 Cdo 268/2015) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Proti výrokům III. a V. rozsudku odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, není dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Protože dovolání žalobce není podle ustanovení §237 a §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 11. 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu