ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.1994.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 1994/2018-252
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. B zemřelého dne 15. října 2017, a b) J. B. , zastoupené Mgr. Zdeňkem Rumplíkem, advokátem se sídlem ve Slavičíně, Osvobození č. 51, proti žalované D. B. , zastoupené Mgr. Eliškou Rosovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Truhlářská č. 1108/3, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 46 C 21/2016, o dovolání žalobkyně b) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. října 2017, č. j. 18 Co 155/2017-225, takto:
I. Dovolání žalobkyně b) se odmítá .
II. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Elišky Rosové, advokátky se sídlem v Praze 1, Truhlářská č. 1108/3 .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně b) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5.10.2017, č. j. 18 Co 155/2017-225, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [vznáší-li dovolatelka výhrady proti hodnocení důkazů, namítá-li zejména, že „pokud ze znaleckého posudku nelze vyvodit žádné závěry ohledně pravosti podpisu zůstavitele na závěti, tak je třeba výpovědi závětních svědků posuzovat přísně“, že „nelze za drobnou odchylku považovat výpověď svědka K., že závěť již byla podepsána“, že „je třeba výpověď svědka K. považovat za rozhodující“, zpochybňuje tak správnost a úplnost skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující], a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
Dovozuje-li nadto dovolatelka vlastní (odlišný) názor, že u allografní závěti „pravost podpisu nelze nahradit svědeckými výpověďmi“, a napadá-li proto právní závěr odvolacího soudu o platnosti závěti ze dne 29.11.2014, pořízené zůstavitelem R. B., zemřelým dne 11.2.2015, ve smyslu ustanovení §1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který je dovozován „ze shodných výpovědí obou svědků závěti P. K. a M. Z., že zůstavitel před nimi tuto závěť podepsal“, je z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé, že odvolací soud vycházel při posouzení této otázky z ustálené judikatury soudů (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013, sp. zn. 21 Cdo 1934/2012), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně b) trpí vadami, Nejvyšší soud České republiky nepřihlédl (nemohl přihlédnout) ani k tomu, že soud projednávající spor o určení dědického práva rozhodl o procesním nástupnictví J. B. po zemřelém žalobci a), aniž by (správně) vyčkal rozhodnutí soudu podle ustanovení §107 odst. 2 o. s. ř., vydaného v řízení o pozůstalosti, v němž tento spor vznikl (k tomu srov. např. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.10.2015, sp. zn. 21 Cdo 2238, 2423/2015).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu