ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.2378.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 2378/2018-378
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce A. K. , narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Úvoz č. 82/39, proti žalovanému Výzkumnému ústavu rostlinné výroby, v. v. i. se sídlem v Praze 6, Drnovská č. 507/73, IČO 00027006, zastoupenému Mgr. Michalem Bieleckim, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 1808/3, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7C 236/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. února 2018 č. j. 27 Co 355/2017-343, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 2. 2018 č. j. 27 Co 355/2017-343 neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013); má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013); má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013 sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013)], a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Námitky, kterými dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a ze kterých nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. [dovolatel předestírá svoji verzi skutkového stavu, namítá-li, že „ředitel byl jmenován do funkce na základě výběrového řízení provedeného neustavenou radou instituce, protože byla zvolena podle neplatného volebního řádu“, že organizační řád žalovaného byl „padělaný“, že stanovisko odborové organizace k výpovědi z pracovního poměru bylo „vypracováno v době (datováno 25. 6. 2015), kdy ještě neexistovala výpověď“, že ve výpovědi z pracovního poměru „je v odkazu na dopis zaměstnavatele ze dne 2. 6. 2015 zfalšován termín předání díla z 10. 5. 2015“, že „postup schvalování zakázek u žalovaného byl v rozporu s vnitropodnikovou směrnicí 5/2014“, že „žalovaný sám porušil směrnici 5/2014 jejím nastavením v DMS“, že „dle vnitropodnikové směrnice 5/2014 a 9/2014 byla zakázka řádně vložena do DMS a schválena, předmět zakázky byl vyhotoven a zhotoviteli byla zakázka uhrazena“, že nebylo v kompetenci žalobce „sjednat nápravu směrnice 5/2014 pro nečinnost nadřízených a orgánů žalovaného“, že „podané stížnosti dovolatele nesměřovaly k nápravě, ale byly účelově zneužívány vůči dovolateli nejen skrytou formou různých obstrukcí a naschválů (fakticky se jednalo o šikanu), ale i formou výtek“, a že „vůči dovolateli byla opakovaně porušena úřední subordinace“], nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 12. 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu