ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.2404.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 2404/2018-191
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce M. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Štěpánkou Vincentovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Petrská č. 1136/12, proti žalovaným 1) B. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Monikou Jiráskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě č. 1, a 2) V. M., narozené XY, bytem XY, 3) H. M., narozené XY, bytem XY, obě zastoupeny Mgr. Robertem Plickou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 58, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu l pod sp. zn. 31 C 161/2015, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2017, č.j. 68 Co 286/2017-147, takto:
I. Dovolání žalované 1) se odmítá.
II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Štěpánky Vincentové, advokátky se sídlem v Praze 1, Petrská č. 1136/12.
Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalovaným 2) a 3), oprávněným společně a nerozdílně, na náhradu nákladů dovolacího řízení 6.413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Roberta Plicky, advokáta se sídlem v Praze 1, Národní č. 58.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9.10.2017, č.j. 68 Co 286/2017-147, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2.2.2017, č.j. 31 C 161/2015-115, kterým bylo určeno, že žalobce M. M. je nepominutelným dědicem po zůstavitelce L. M., zemřelé dne 18.8.2014. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 1) dovolání, jehož přípustnost podle ustanovení §237 o.s.ř. dovozuje z toho, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, a je přesvědčena, že „napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a o.s.ř.)“.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované 1) podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o.s.ř. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř. proto, že řešená právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, musí být z obsahu dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013). V dané věci dovolání obsahuje pouze citaci části ustanovení §237 o.s.ř., neoznačuje však žádná rozhodnutí dovolacího soudu, která by řešila rozdílně otázku důvodnosti vydědění, na které závisí rozhodnutí o určení dědice (což řešil odvolací soud v dovoláním napadeném rozsudku). Dovolání tak chybí jedna z obligatorních náležitostí stanovených v ustanovení §241a odst. 2 o.s.ř. a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu