ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.2523.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 2523/2017-163
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci zástavní věřitelky QI Investiční společnosti, a. s. se sídlem v Praze 1, Rybná č. 682/14, IČO 27911497, zastoupené JUDr. Jiřím Machem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí č. 1, proti zástavním dlužníkům 1) O. T. a 2) L. T. , oběma zastoupenýma Mgr. Michalem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Říční č. 456/10, o soudní prodej zástavy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 342/2014, o dovolání zástavních dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2015, č. j. 21 Co 316/2015-46, takto:
Usnesení městského soudu se mění tak, že se usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. července 2015, č. j. 27 C 342/2014-36, mění tak, že se vyslovuje místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1 k projednání a rozhodnutí této věci a že věc bude po právní moci tohoto usnesení postoupena Okresnímu soudu v Prostějově jako soudu místně příslušnému.
Odůvodnění:
Zástavní věřitelka se žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 22. 12. 2014 domáhala, aby byl k uspokojení její pohledávky „za obligačními dlužníky O. T. a D. T.“, ve výši 84.735,- Kč se smluvním úrokem 14,6% p. a. od 26. 4. 2012 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 7,75% p. a. od 26. 4. 2012 do zaplacení nařízen soudní prodej zástavy, a to „jednotky (byt) v budově (bytový dům) na pozemku parc., včetně spoluvlastnického podílu o velikosti ideálních 906/2351 na společných částech domu (bytový dům), včetně spoluvlastnického podílu o velikosti ideálních 906/2351 na pozemku parc. (zastavěná plocha a nádvoří) a na pozemku parc. (zahrada), vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro O. k., Katastrální pracoviště P., v katastru nemovitostí pro obec a k. ú. P., na LV“. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že má za obligačními dlužníky „O. T. ml.“ a D. T. uvedenou pohledávku z nesplaceného úvěru a že pohledávka je zajištěna zástavním právem váznoucím na předmětných nemovitostech ve vlastnictví zástavních dlužníků. Protože pohledávka nebyla dosud zaplacena, domáhá se uspokojení ze zástavy.
Zástavní dlužníci namítli místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1. Uvedli, že k projednání a rozhodnutí věci je místně příslušný Okresní soud v Prostějově, v jehož obvodu se nachází nemovitosti, jejichž prodeje se zástavní věřitelka domáhá.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 7. 7. 2015, č. j. 27 C 342/2014-36 rozhodl, že se „námitka místní nepříslušnosti dle §105 odst. 4 o. s. ř. zamítá, neboť dle §4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních s účinností ke dni podání žaloby (tedy k 22. 12. 2014) je pro řízení o soudním prodeji zástavy příslušný obecný soud osoby, v jejímž zájmu se řízení koná, nestanoví-li zákon č. 292/2013 Sb. jinak a tímto soudem je Obvodní soud pro Prahu 1, neboť řízení se koná v zájmu žalobce, který sídlí v obvodu Prahy 1“.
K odvolání zástavních dlužníků Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 9. 2015, č. j. 21 Co 316/2015-46 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že místně příslušným k projednání a rozhodnutí této věci je obecný soud osoby, v jejímž zájmu se řízení koná. Uvedl, že „prodej zástavy není nepochybně v zájmu zástavních dlužníků“. Argumentace zástavních dlužníků „o nezbytném použití příslušných ustanovení o. s. ř., zejména §88 písm. b), není na místě“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali zástavní dlužníci dovolání. Nesouhlasí s názorem soudů, že by k řízení byl místně příslušným Obvodní soud pro Prahu 1, a dovozují, že místní příslušnost se v projednávané věci řídí ustanovením §88 písm. b) o. s. ř. Protože nemovitosti, které jsou předmětem řízení, leží v obvodu Okresního soudu v Prostějově, měla být věc postoupena tomuto soudu. Zástavní dlužníci navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení právní otázky, který soud prvního stupně je místně příslušným k řízení o soudním prodeji zástavy, kterou je nemovitost, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání zástavních dlužníků je opodstatněné.
Otázku místní příslušnosti soudu k řízení o soudním prodeji zástavy, kterou je nemovitost, je třeba v projednávané věci i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno dne 22. 12. 2014 - posoudit podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění účinném do 30. 4. 2015 (dále též jen „z. ř. s.“) a subsidiárně též (srov. §1 odst. 2 a 3 z. ř. s.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2014 (dále též jen „OSŘ“).
Řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný (§11 odst. 1 věta první OSŘ). Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení (§11 odst. 1 věta druhá OSŘ), a věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu (§11 odst. 1 věta třetí OSŘ).
Řízení o soudním prodeji zástavy je - jak správně uvedl odvolací soud – „zvláštním řízením“, které se řídí především zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních [srov. §2 písm. n) z. ř. s.]. Podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, se v řízení o soudním prodeji zástavy postupuje jen tehdy, nestanoví-li zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, jinak (srov. §1 odst. 2 z. ř. s.); nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, vedle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (srov. §1 odst. 3 z. ř. s.).
Podle ustanovení §4 odst. 1 z. ř. s. je pro řízení příslušný obecný soud osoby, v jejímž zájmu se řízení koná, nestanoví-li tento zákon jinak. Vzhledem k tomu, že v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (ve znění účinném do 30. 4. 2015) nebyla zvláště upravena místní příslušnost soudu k řízení o soudním prodeji zástavy, bylo potřebné uvážit, zda místní příslušnost k projednání a rozhodnutí věcí soudního prodeje zástavy lze posoudit podle ustanovení §4 odst. 1 z. ř. s.
Prodej zástavy soudem je zvláštním typem řízení, jehož smyslem je - jak vyplývalo z ustanovení §165a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinného do 31. 12. 2013 a jak je nyní zřejmé z ustanovení §1359 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dosáhnout zpeněžení zástavy a tím získat výtěžek, který slouží (může sloužit) k uspokojení zástavního věřitele. Řízení o soudním prodeji zástavy, upravené v ustanoveních §354 až §358 z. ř. s., představuje první fázi prodeje zástavy soudem, po němž (jako druhá fáze prodeje zástavy soudem) následuje, byl-li nařízen soudní prodej zástavy a navrhl-li to zástavní věřitel, prodej zástavy podle ustanovení zákona upravujících výkon rozhodnutí (exekuci).
Účastníky řízení o soudním prodeji zástavy jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník (§355 z. ř. s.). Hovořit o tom, v zájmu které (samozřejmě uvažovaného z hmotněprávního hlediska) z těchto osob se koná řízení o soudním prodeji zástavy, není dost dobře možné. Dovodil-li soud prvního stupně (i odvolací soud), že řízení o soudním prodeji zástavy se koná v zájmu zástavního věřitele (že „není nepochybně v zájmu zástavních dlužníků“) z důvodu uspokojení pohledávky zajištěné zástavním právem na věci ve vlastnictví zástavních dlužníků, lze důvodně namítnout, že také zástavní dlužník může mít svůj zájem na řízení o soudním prodeji zástavy, spočívající například v tom, aby prokázal, že zástavní právo nezatěžuje jeho věc nebo že zástava nemůže být způsobilým zdrojem uspokojení pohledávky zástavního věřitele. Dovolací soud proto již dříve dospěl k závěru, že v řízení o soudním prodeji zástavy zahájeném v době od 1. 1. 2014 do 30. 4. 2015 nelze dovozovat, v zájmu které osoby (účastníka řízení) se řízení koná, a nelze proto v něm určit místní příslušnost soudu podle hlediska uvedeného v ustanovení §4 odst. 1 z. ř. s.; je-li zástavou nemovitost, je výlučně místně příslušným soudem k řízení o soudním prodeji zástavy soud, v jehož obvodu je zastavená nemovitá věc (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3771/2015).
Za tohoto stavu je třeba postupovat podle ustanovení §1 odst. 2 z. ř. s. a místní příslušnost soudu stanovit podle ustanovení §84 až 89a OSŘ. V případě, že zástavou je nemovitost, vyplývá z ustanovení §88 písm. b) OSŘ, že výlučně místně příslušným soudem k řízení o soudním prodeji zástavy je soud, v jehož obvodu je zastavená nemovitá věc. Tímto soudem je v projednávané věci Okresní soud v Prostějově.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Vzhledem k tomu, že dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné ve věci místní příslušnosti soudu rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §1 odst. 2 z. ř. s. a §243d písm. b) o. s. ř. změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se mění usnesení soudu prvního stupně v tom směru, že se vyslovuje místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1 k projednání a rozhodnutí této věci a že věc bude po právní moci tohoto usnesení postoupena Okresnímu soudu v Prostějově jako soudu místně příslušnému.
Vzhledem k tomu, že se tímto usnesením řízení o věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 10. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu