ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.2798.2018.1
21 Cdo 2798, 2799/2018-513
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. K. , zastoupeného Mgr. Vladimírem Mrkvičkou, advokátem se sídlem v Praze 10, Husovo nám. č. 468/16, proti žalovaným 1) V. K. , 2) NAXOS a. s. se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Holečkova č. 103/31, IČO 26445867, 3) M. K. , a 4) I. K. , o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 252/2016, o dovoláních žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2016 č. j. 19 Co 222/2016-49 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2016 č. j. 18 Co 317/2016-114, takto:
Dovolání žalobce se odmítají .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2016 č. j. 19 Co 222/2016-49 není přípustné podle ustanovení §237 občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o místní nepříslušnosti soudu prvního stupně (Obvodního soudu pro Prahu 9), a to zejména z důvodu, že se ve věci určení neplatnosti veřejné dražby nejedná o spor vyvolaný konkursem, a o místní příslušnosti soudu, v jehož obvodu byla provedena dražba, ve smyslu ustanovení §88 písm. h) o. s. ř. (v rozhodném znění účinném ke dni zahájení řízení o určení neplatnosti dražby), v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například právní názor, podle nějž se z hlediska určení místní příslušnosti soudu nejedná o spor vyvolaný konkursem, pokud by k němu mohlo dojít, i kdyby konkursu nebylo, vyjádřený ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998 sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněném pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2003 sp. zn. 29 Odo 565/2001, uveřejněném pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, nebo stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2007 sp. zn. Opjn 8/2006, uveřejněném pod č. 74 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007; k výlučné příslušnosti soudu ve věcech veřejných dražeb (namísto soudu obecného) srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2016 sp. zn. 1 Nc 2107/2016] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Vznáší-li dále dovolatel námitky nikoliv k argumentaci soudů v otázce posouzení příslušnosti soudu ve věci určení neplatnosti veřejné dražby, ale k průběhu dražby a důvodům její neplatnosti, pak nebere náležitě v úvahu, že tyto námitky nejsou způsobilé zpochybnit závěr odvolacího soudu o místní nepříslušnosti soudu prvního stupně v projednávané věci, na němž dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá.
V části, která směřuje proti výroku, jímž odvolací soud odmítl odvolání žalobce proti výroku usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 3. 2016 č. j. 40 C 115/2016-17, kterým byl zamítnut návrh na spojení řízení ve věcech vedených u tohoto obvodního soudu pod sp. zn. 40 C 115/2016 a 14 C 98/2016, není dovolání žalobce přípustné, neboť směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. [srov. §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2016 č. j. 19 Co 222/2016-49 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2016 č. j. 18 Co 317/2016-114 Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [dovolatel vůbec nevylíčil, proč považuje dovolání za přípustné z hledisek uvedených v ustanoveních §237 až §238a o. s. ř.; podle ustálené judikatury dovolacího soudu musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v ustanovení §237 o. s. ř. je podle mínění dovolatele splněn (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014] a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, jednak námitky dovolatele, ze kterých nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. [namítá-li, že prohlášením konkursu na jeho majetek v rozporu se zákonem došlo k zlikvidování jeho společenského postavení, že žalovaní nerozluční společníci sami bezúspěšně brání právo a že nabyli vlastnické právo v dražbě nezákonně, což je důvodem, aby se tím soud zabýval i bez návrhu (bez ohledu na aktivní procesní legitimaci)], nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu