ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.3026.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 3026/2017-262
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce F. C. , zastoupeného Mgr. Vladimírem Kratochvílem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Česká č. 26/41, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Podkleťan Křemže se sídlem v Křemži, Chlum č. 178, IČO 001 09 959, zastoupenému JUDr. Milanem Šišolákem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Biskupská č. 129/1, o zaplacení 56 427 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 249/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. února 2017 č. j. 19 Co 79/2017-221, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 655 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Šišoláka, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, Biskupská č. 129/1.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2017 č. j. 19 Co 79/2017-221 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k zásadě rovného zacházení při odměňování za práci a komparačním kritériím srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015 sp. zn. 21 Cdo 3976/2013, uveřejněný pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2863/2015 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. 21 Cdo 436/2016; k pojmu diskriminace a diskriminačních důvodů srov. např. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009 sp. zn. 21 Cdo 246/2008, uveřejněném pod č. 108 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4586/2010, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2007 sp. zn. 21 Cdo 612/2006 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2015 sp. zn. 21 Cdo 1165/2013) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Tvrdí-li dovolatel, že rozhodnutí závisí na posouzení dosud nevyřešené právní otázky, „co se rozumí prací stejné hodnoty“, přehlíží, že v již výše citovaném rozsudku dovolacího soudu ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. 21 Cdo 436/2016 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že shoda (srovnatelnost) všech komparačních kritérií je nutná, aby se jednalo jak o stejnou práci, tak o práci stejné hodnoty.
V části, v níž žalobce v dovolání uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (nesouhlasí-li s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil své právní posouzení věci, že v jednání žalovaného nespatřuje porušení rovného zacházení se zaměstnanci), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. ledna 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu