ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.3141.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 3141/2018-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně Absorb consulting s. r. o. se sídlem v Praze 8 - Libni, Primátorská 296/38, IČO 02235463, zastoupené JUDr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů č. 406/23, proti žalovanému M. D. , narozenému XY, bytem a místem podnikání XY, zastoupenému Mgr. Lukášem Blažkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Děkankou č. 435/27, o vydání věci, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 133/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2017, č. j. 28 Co 425/2017-162, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2017, č. j. 28 Co 425/2017-162, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k právní otázce, zda a (v kladném případě) za jakých podmínek může vzniknout zadržovací právo k zajištění pohledávky, kterou má věřitel vůči osobě, jež není vlastníkem zadržené věci, srov. oběma soudy (i žalobcem v dovolání) zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2265/2005, který byl uveřejněn pod číslem 96/2007 v časopise Soudní judikatura a v němž byl přijat právní názor, že věřitel může zadržet podle ustanovení §175 občanského zákoníku cizí movitou věc, má-li pohledávku vůči osobě, která sice není jejím vlastníkem, avšak mu věc na základě platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu předala nebo jí má věc podle platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu odevzdat] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Námitky, jimiž žalobkyně uplatnila jiný dovolací důvod, než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. (zpochybňuje-li skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, zejména ve vztahu k posouzení otázky podstaty a funkce institutu zadržovacího práva, a nesouhlasí-li s hodnocením důkazů soudy), nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu