ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.3369.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 3369/2018-332
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. S. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Adélou Gajdovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Národní č. 973/41, proti žalovanému MAQUET Medizintechnik Vertrieb und Service GmbH se sídlem ve Wiener Neudorfu, Industriezentrum Nö Süd, Strasse č. 16, Objekt 69, E5, A-2335, Rakouská republika, reg. č. FN 239668 d, zastoupenému JUDr. Evou Poláčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Starobrněnská č. 286/13, o 782 100 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 89/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2018 č. j. 14 Cmo 344/2014-308, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2018 č. j. 14 Cmo 344/2014-308 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [napadený rozsudek odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl – přímo v této věci - vyjádřen v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016 č. j. 21 Cdo 1527/2016-295, dále srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1082/2005, na který dovolací soud odkazoval již ve svém předchozím rozhodnutí vydaném v této věci a ve kterém byl vysloven právní názor, že funkce vedoucího organizační složky právnické osoby patří mezi funkce vedoucích zaměstnanců vymezených v ustanovení §27 odst. 5 zákoníku práce, u nichž se pracovní poměr zakládá jmenováním] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nejsou způsobilé ani námitky, kterými dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. [nesouhlasí-li se skutkovými závěry odvolacího soudu, že činnost žalobce jako vedoucího organizační složky žalovaného v České republice naplňovala veškeré znaky závislé práce (neboť spočívala v plnění úkolů stanovených smlouvou a pokyny statutárního orgánu žalovaného, žalobce byl při výkonu této své činnosti podřízen pokynům statutárního orgánu žalovaného a vykonával činnost jménem žalovaného a na jeho odpovědnost v provozovnách žalovaného, žalovaný poskytl žalobci technické prostředky potřebné k výkonu funkce a poskytoval mu za odvedenou práci fixní měsíční odměnu, vyplácenou stejným způsobem jako mzda ostatních zaměstnanců) a že žalovaný s žalobcem dne 30. 4. 2008 okamžitě zrušil pracovní poměr, a se způsobem, jakým k nim odvolací soud dospěl].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu