ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.3511.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 3511/2017-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci dědictví po J. J. , zemřelém dne 14. srpna 2008, za účasti 1) K. J. , zastoupené Mgr. Romanou Píšovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Tatarkova č. 727/14, 2) K. J. , 3) E. J. , 4) T. J. , 5) L. J. a 6) J. J. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 13 D 809/2008, o dovolání K. J. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2014, č. j. 24 Co 125/2014-103, takto:
Dovolání K. J. se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání K. J. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.9.2014, č. j. 24 Co 125/2014-103, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [vznáší-li dovolatelka výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) a proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a dovozuje vlastní (odlišný) právní názor na věc, tj. že za situace, kdy na „pozemek zastavěná plocha a nádvoří, pozemek ostatní plocha a budovu stojící na pozemku, nacházející se v katastrálním území H. P., obec P., zapsané na listu vlastnictví v katastru nemovitostí pro Katastrální úřad pro P., katastrální pracoviště P.“ (dále jen „nemovitosti“) vynaložila převážně výlučně své finanční prostředky a současně byla jedinou členkou „stavebního bytového družstva“, mohla se později (tj. po uzavření Smlouvy o převodu skupinových rodinných domků z družstevního do osobního vlastnictví dne 10.10.1991) pouze ona stát výlučnou vlastnicí nemovitostí a proto do společného jmění se zůstavitelem náleží pouze „částka 169.877,40 Kčs“, kterou byl „dům“ následně „doplacen“ a na kterou si vzali se zůstavitelem „půjčku, kterou spláceli společně“], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Pro úplnost dovolací soud k námitce dovolatelky, že soud prvního stupně nepřihlédl ke „spornostem při vypořádání společného jmění s odkazem na ustanovení §175k odst. 2 o. s. ř.“ (správně ustanovení §175k odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění do 31.12.2013, dále jen „OSŘ“), uvádí, že tento postup byl v souladu s judikaturou dovolacího soudu, která již dříve dovodila, že soud se u sporných aktiv a pasiv společného jmění zůstavitele a jeho manžela v řízení o dědictví omezuje jen na zjištění jejich spornosti, nesmí provádět další (jiné) dokazování, kterým by tato spornost mohla být odstraněna (a to i kdyby bylo účastníky navrhováno) a které by tak mohlo sloužit jako skutkový základ pro právní posouzení, zda sporné majetkové hodnoty nebo dluhy skutečně tvořily společné jmění zůstavitele a jeho manžela (srov. právní názor vyjádřený např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.9.2015, sp. zn. 21 Cdo 4439/2014). Nicméně, jak již správně uvedl odvolací soud, nebrání tato okolnost účastníkům řízení, aby se domáhali svého práva žalobou mimo řízení o dědictví (srov. §175y odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu