ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.3781.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 3781/2018-195
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně V. T., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská č. 1720/12, proti žalované Psychiatrické nemocnici Bohnice , příspěvkové organizaci se sídlem v Praze 8 - Bohnicích, Ústavní č. 91/7, IČO 00064220, zastoupené JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 1107/15, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 114/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2018 č. j. 62 Co 300/2017-152, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Hlaváčka, advokáta se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 1107/15.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2018 č. j. 62 Co 300/2017-152 není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť žalobkyně v něm uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z jejích námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.
Dovolatelka ve svých námitkách pomíjí skutková zjištění soudů, která byla rozhodná pro jejich právní posouzení věci (že důvodem opakovaného odmítání účasti žalobkyně na vzdělávání stážistů byl její názor, že přítomnost studentů není přínosná ani pro pacienty, ani pro ulehčení její práce, a nikoli nesouhlas pacientů, kteří byli poučováni o tom, že mohou přítomnost stážistů odmítnout), a předestírá v tomto směru vlastní skutkové závěry (že důvodem odmítnutí stážistů byl nesouhlas pacientů), na nichž buduje své vlastní a od soudů odlišné právní posouzení věci (že byla oprávněna odmítnout pokyn zaměstnavatele, který se „příčil právnímu řádu“)]. Tím ve skutečnosti zpochybňuje nikoli správnost právního posouzení věci soudy, nýbrž skutková zjištění, na kterých je jejich právní posouzení založeno.
Není-li přítomnost osob, které nejsou na poskytování zdravotních služeb přímo zúčastněny, se souhlasem pacienta protiprávní [zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, na který dovolatelka upozorňuje, přítomnost těchto osob při poskytování zdravotních služeb předpokládá, neboť v ustanovení §28 odst. 3 písm. h) upravuje právo pacienta na odmítnutí jejich přítomnosti], nemůže být v rozporu s právními předpisy ani pokyn žalované, která je akreditovaným vzdělávacím pracovištěm, aby žalobkyně umožnila na svém pracovišti praxi studentům [srov. ustanovení §301 písm. a) zákoníku práce, podle něhož jsou zaměstnanci mimo jiné povinni plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy].
Protože námitky uplatněné žalobkyní nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky její dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu