ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.4450.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 4450/2017-173
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce A. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem v Praze, Pod Křížkem č. 428/4, proti žalovanému městu Nový Bor , se sídlem městského úřadu v Novém Boru, nám. Míru č. 1, IČO 00260771, zastoupenému JUDr. Jiřím Cehákem, advokátem se sídlem v Novém Boru, nám. Míru č. 1, o 930.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 20/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. května 2017 č. j. 35 Co 2/2017-150, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 5. 2017 č. j. 35 Co 2/2017-150 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatel nesouhlasí se skutkovým zjištěním odvolacího soudu (že „v obálce, kterou žalobce dne 28. 12. 2009 osobně převzal, byla vložena výpověď z pracovního poměru ze dne 19. 12. 2009“), zpochybňuje způsob, jakým odvolací soud hodnotil provedené důkazy (zejména výpověď svědkyně I. K.), předestírá vlastní hodnocení důkazů a vlastní skutkové závěry (že „odvolacím soudem citované důkazy v žádném případě nedokládají, že by žalobce výpověď skutečně obdržel“), na nichž pak buduje odlišné právní posouzení věci], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nastoluje-li dovolatel otázku, „za jakých předpokladů je věrohodná výpověď zaměstnance jako svědka, vypovídá-li o okolnostech týkajících se zaměstnavatele“, přehlíží, že v obecné rovině platí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1751/97, uveřejněný pod č. 18 v časopise Soudní judikatura, ročník 1999), že skutečnost, že svědek je zaměstnancem účastníka řízení, sama o sobě nevede k závěru, že jeho výpověď není pravdivá (věrohodná). Pro závěr o nepravdivosti (nevěrohodnosti) resp. důkazní nezpůsobilosti výpovědi takového svědka musí existovat další relevantní skutkové okolnosti zjištěné v konkrétní projednávané věci, jako kupř. rozpory ve výpovědi svědka, jakož i rozpory mezi výpovědí svědka (jejím obsahem) a jinými provedenými důkazy, rozumová a duševní úroveň svědka, jeho chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky), jeho osobní (nikoli však obecně postulovaný) vztah k věci nebo k osobám zúčastněným na řízení apod. Teprve celkové posouzení uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností. Jedná se přitom o výsledek dokazování, kdy podstatou tohoto procesu je hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř., kdy soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci), které ovšem nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nemůže založit ani námitka žalobce, že odvolací soud provedením důkazu výslechem svědkyně I. K. „zbavil dovolatele dvojinstančnosti řízení“. Uvedené tvrzení není dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., ale mohlo by (kdyby bylo důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu