ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.4637.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 4637/2017-382
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce POKE s. r. o. se sídlem ve Vyškově, Nádražní č. 2/1, IČO 28273664 , zastoupeného JUDr. Karlem Střelcem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Vyškově, Masarykovo náměstí č. 47/33, proti žalovanému R. H. , zastoupenému Mgr. Pavlem Kopou, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky č. 57/142a , o 375.941,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 118/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. května 2017, č. j. 49 Co 150/2016-346, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2017, č. j. 49 Co 150/2016-346, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatel především nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud vycházel (že „platby dodavatelům žalobce byly provedeny z finančních prostředků žalobce“, že „žalobce v době plateb tvrzených žalovaným disponoval takovým souhrnným zůstatkem v pokladně a na bankovním účtu, který mu umožňoval provedení těchto plateb“ a „že žalovaný neprokázal, že uvedené platby žalovaný uskutečnil ze svých vlastních finančních prostředků“), podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, předestírá vlastní skutkové závěry (že „žalovaný z vlastních finančních prostředků provedl úhrady dodavatelům materiálu a prací žalobce, když tato skutečnost zcela jasně vyplývá ze svědeckých výpovědí a z příjmových pokladních dokladů“, „že žalobce neprokázal, že by žalovanému předal finanční prostředky na nákup materiálu a zaplacení prací řemeslníkům“ a že „společnost dlouhodobě nedisponovala finančními prostředky a stav pokladny byl pouze fiktivním údajem“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „žalovaný plnil třetím osobám za žalobce, že proto provedl zápočet své pohledávky za žalobcem na vydání bezdůvodného obohacení proti pohledávce žalobce uplatněné žalobou a že tímto započtením pohledávka žalobce zanikla“)], a dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Kromě toho je rozhodnutí odvolacího soudu – v závěru, že „platby dodavatelům byly provedeny z finančních prostředků žalobce a že na žalovaném je, aby prokázal, že tomu tak nebylo a že uvedené platby žalovaný uskutečnil ze svých vlastních finančních prostředků“ – v otázce procesní povinnosti účastníka řízení označit důkazy k prokázání svých tvrzení a v otázce důkazního břemene v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 7/1998, s. 372, a v něm vyslovený právní názor, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky, a že jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001, který byl uveřejněn pod č. 86/2002 v časopise Soudní judikatura, a v němž dovolací soud uzavřel, že důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch, a že smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením §120 odst. 1 větou první o. s. ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána a kdy tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1924/2009] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu