ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.485.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 485/2018-166
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně L. P. , zastoupené JUDr. Dagmar Žilkovou, advokátkou se sídlem v Bruntále, nám. J. Žižky č. 39/2, proti žalovanému M. P. , zastoupenému Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntále, nám. J. Žižky č. 39/2, o stanovení výživného, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 12 C 125/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. září 2017 č. j. 57 Co 196/2017-144 ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. října 2017 č. j. 57 Co 196/2017-150, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Josefa Blažka, advokáta se sídlem v Bruntále, nám. J. Žižky č. 39/2.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2017 č. j. 57 Co 196/2017-144 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť není přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému ve věci, v níž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští /§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř./.
Dovolání bylo odmítnuto, i pokud směřovalo proti výrokům II. a III. rozsudku krajského soudu, kterými byly procesně úspěšné žalobkyni přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že je může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Oprávnění podat dovolání podle §240 odst. 1 o. s. ř. tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala určitá újma odstranitelná rozhodnutím dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 28, svazek 3, ročník 1998; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014 – ústavní stížnosti proti němu podané Ústavní soud odmítl jako zjevně bezdůvodné usneseními ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 3793/14, resp. ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3827/14). Dovolací soud proto dovolání žalobkyně proti výrokům, jimiž jí bylo zcela vyhověno, odmítl podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, za užití ustanovení §218 písm. b/ o. s. ř.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani žalobkyní namítaný rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011 sp. zn. III. ÚS 1303/2011 z něhož dovolatelka dovozuje, že je porušením ústavnosti, pokud by vznikl značný rozdíl mezi soudem stanoveným a tzv. „tabulkovým výživným“, neboť věcnému přezkumu dovolacím soudem brání objektivní nepřípustnost dovolání vyjádřená v ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Neuplatní se tak závěr vyjádřený ve stanovisku Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, že ustanovení §237 občanského soudního řádu ve spojení s čl. 4 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vyžaduje, aby jako přípustné bylo posouzeno dovolání,
závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 6. 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu