ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5044.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5044/2017-168
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce P. S. , zastoupeného JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů č. 27, proti žalovanému V. S. , zastoupenému JUDr. Karlem Polákem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 87/95 , o neplatnost rozvázání pracovního poměru a určení dne skončení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 145/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2017, č. j. 23 Co 349/2016-139, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Bedri Tomáška, advokáta se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů č. 27.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. 23 Co 349/2016-139, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho právní závěr o tom, že písemnost obsahující okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobce datované dnem 27. 3. 2015 se dostala do sféry dispozice žalovaného a lze ho tak považovat za doručené) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce řádného doručení písemnosti zaměstnance určené zaměstnavateli srov. (ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě) zejména odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 563/2005, který byl uveřejněn pod č. 65/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4618/2007, anebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3663/2014, který byl uveřejněn pod č. 25/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v nich učiněný závěr, že písemnost zaměstnance je doručena, jakmile se dostane do sféry zaměstnavatelovy dispozice, písemnost se ocitne ve sféře dispozice zaměstnavatele tím, že získá možnost seznámit se s jejím obsahem, není přitom vždy nezbytné, aby se zaměstnavatel opravdu s obsahem projevu vůle seznámil (ostatně nikdo – do důsledků vzato – nemůže být „přinucen“, aby opravdu poznal obsah projevu vůle někoho jiného); rozhodující je, aby měl - objektivně vzato - možnost obsah písemnosti poznat] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Argumentuje-li žalovaný tím, že „přípis žalobce se nikdy nedostal do sféry dispozice žalovaného“ a že „soudy se snažily dovodit tento nedostatek pouze ze svědecké výpovědi doručovatelky a nepřipustily navržený protidůkaz svědeckým výslechem syna a manželky žalovaného“, nezpochybňuje tím právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující; uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Důvodná není ani námitka dovolatele, že „pro podání žaloby nebyla dodržena prekluzivní dvouměsíční lhůta“, neboť – jak sám uvádí žalovaný – okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručeno 31. 3. 2015 a žaloba byla podána 4. 5. 2015, tedy v dvouměsíční lhůtě.
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. 23 Co 349/2016-139, do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, není rovněž přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v této části směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. února 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu